50 C 64/2022-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu 11. 3. 2022 a doplněnou dne 5. 8. 2022 a dne 11. 8. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 9 129 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 7. 2021 uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s administrativním poplatkem ve výši 330 Kč, a to do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. do 27. 8. 2021 Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly poplatek za expres výplatu úvěru ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3% z nesplacené jistiny úvěru. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Ze strany žalovaného byla dne 24. 11. 2021 uhrazena částka 1 999 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu jistiny. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky a za tyto upomínky mu byly účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 2x 100 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. Žalovaný ovšem do dnešního dne dlužnou částku zcela neuhradil. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 8 001 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatků za expres výplatu a bezpečnou splátku v celkové výši 298 Kč, smluvní pokuty ve výši 300 Kč a účelně vynaložených nákladů v celkové výši 200 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení od 14. 2. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, místo podpisu obsahuje podpisový kód [číslo], IP adresu zařízení, z kterého se žalovaný připojil a podepsal smlouvu, číslo mobilního telefonu [tel. číslo], na který žalobkyně odeslala podpisový kód, které je dle smlouvy telefonem žalovaného. Poskytnutá výše úvěru činila 10 000 Kč, měl být poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného číslo [bankovní účet] (dále jen„ účet“). Smluvní strany si dále sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za službu Bezpečná splátka 99 Kč měsíčně a poplatek za službu Expres výplata 199 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splátkami úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3% z jistiny úvěru, maximálně 0,1% denně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády. Celkem měl žalovaný zaplatit 10 330 Kč spolu s dalšími doplňkovými službami. Splatnost úvěru byla sjednána na den 27. 8. 2021. 6. Kopie občanského průkazu žalovaného prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 7. Z výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 28. 7. 2021 provedla úhradu ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. 8. Z potvrzení o přijaté platbě bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. O tom, že se jedná o účet žalovaného, svědčí i označení účtu jménem žalovaného. 9. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, jak žalobkyně žalovanému účtovala úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokutu. Dne 24. 11. 2021 byla žalovaným provedena jediná úhrada ve výši 1 999 Kč. 10. Předžalobní výzva k plnění ze dne 14. 1. 2022 prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení před podáním žaloby a byla mu poskytnuta lhůta k plnění do 30 dnů od sepsání předžalobní upomínky. 11. Poštovní podací arch ze dne 14. 1. 2022 prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 12. Úvěrová zpráva NRKI prokazuje, že byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný má 5 ukončených a 5 existujících splátkových kontraktů. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí. 13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 14. Okresní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva, když žalobkyně dokládá její uzavření pouze nepodepsaným textem listiny označené jako„ smlouva o úvěru“ a potvrzením s platbou úvěru žalovanému. 15. Okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky byla konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně). Z dokumentu označeného jako„ smlouva o úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené nepodepsané smlouvy skutečně došlo na základě dálkové komunikace, resp. že případně osobou komunikující s žalobkyní byl skutečně žalovaný; tedy že žalobkyní předložené dokumenty skutečně vyjadřují vůli konkrétního žalovaného, resp. jsou výsledkem projevu vůle žalovaného. Ve věci tak není prokázáno, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena. Ke konkludentnímu uzavření smlouvy může dojít jen v doslovném znění návrhu smlouvy. Nebyl-li akceptován návrh uvedený bez výhrad, nemohlo ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy dojít (rozsudek ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 876/2006). Obsah jakéhokoliv (konkludentního) ujednání sjednaného mezi stranami prokázán nebyl a to ani v případě kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím internetu zasílala žalovanému nějaká data, z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá ani vlastní obsah těchto dat (že dokumenty předkládané nyní žalobkyní k žalobě jsou skutečně těmi, které byly žalovanému doručeny prostředky elektronické komunikace), ani to, že se s těmito daty seznámil skutečně žalovaný a nikoliv např. jakákoliv jiná třetí osoba. Za této situace, pak nedošlo k dohodě o smluvní pokutě a poplatcích z úvěru. 16. Okresní soud připomíná, že pojem elektronický podpis (obyčejný) je definován přímo v § 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu, jako údaje v elektronické podobě připojené k datové zprávě, které jsou s datovou zprávou logicky spojeny a slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Základní otázkou zde je, co je možné již za tento obyčejný elektronický podpis považovat, protože občanský zákoník ani zákon o elektronickém podpisu nijak dále nedefinují a nespecifikují pojem elektronického podpisu. Podle převažujícího názoru, běžné uvedení jména na konci datové zprávy (např. e-mailu, SMS apod., ani v textu textového souboru, který je k e-mailu připojen) nepředstavuje prostý elektronický podpis. Určení jednající osoby je spojeno až se zaručeným elektronickým podpisem (srov. např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. 2026). 17. Soud se dále zaobíral i posouzením úvěruschopnosti žalovaného. 18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i