50 C 93/2022-72 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 2 368,90 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným 19. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 368,90 Kč, to vše nejpozději do 15. 6. 2016. Před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho. Dne 1. 1. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Společně s tím vyzval soud žalobkyni, aby soudu navrhla jakékoliv důkazy prokazující, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala, ale žádné důkazy nenavrhla. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 19. 5. 2016 uzavřela původní věřitelka s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 368,90 Kč, to vše nejpozději do 15. 6. 2016. Soud nemá za prokázané, že před uzavřením smlouvy posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho. Dne 1. 1. 2021 postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 8. 2. 2021. 5. Smlouvu o zápůjčce posoudil soud podle § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Posouzení úvěruschopnosti posoudil soud podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Na postoupení pohledávky aplikoval soud § 1879 o. z. Nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení posoudil soud podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Krajské soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 9 Co 133/2020:„ rezignoval-li věřitel na prověření úvěryschopnosti dlužníka tím, že se toliko spokojil s pouhým doložením příjmů dlužníka, avšak neprověřoval již jeho závazky, náklady a další výdaje, je spotřebitelská smlouva o zápůjčce absolutně neplatná a zapůjčitelem poskytnuté plnění představuje bezdůvodné obohacení na straně vydlužitele.“ 7. Zdejší soud tak dospěl k závěru, že jestliže je smlouva o úvěru absolutně neplatná v případě, že věřitel nedostatečně posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr, tím spíše je smlouva absolutně neplatná v případě, že úvěruschopnost neposoudil věřitel vůbec. V souzeném případě nemá soud za prokázané, že původní věřitelka posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku, jelikož k prokázání této skutečnosti nenavrhla jakýchkoliv důkazů. Neposouzením úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost a smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná a je nutné vypořádat neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a následující o. z.). Žalovaný obdržel od původní věřitelky 2 000 Kč a nezaplatil původní věřitelce ničeho. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 000 Kč. 8. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaný pak měl plnit dluh ihned poté, co k tomu byl prokazatelně vyzván. Za tuto výzvu považuje soud předžalobní výzvu, kde byl žalovaný vyzván k zaplacení nejpozději do 8. 2. 2021. Ode dne následujícího přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Pokud požadovala žalobkyně úroky z prodlení za dřívější období, soud v této části žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 368,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.