61 C 68/2022-23 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30.4.2022 ve znění doplnění ze dne 22.8.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 14 483,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným dne 25.8.2021 uzavřela elektronicky prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od května 2021 do června 2021, výplatní pásky za období červen 2021 a prostřednictvím databází: EUCB, CEE, ISIR a Black List. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr do 22.9.2021 spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 283,06 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, ze smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 283,06 Kč a smluvní pokuty sjednané mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do 30.4.2022 ve výši 2 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 5. Žalovaný dne 25.8.2021 uzavřel se žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (viz smlouva o spotřebitelském úvěru), dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 276,16 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 006,90 Kč, celkem 12 283,06 Kč, do 28 dnů od odeslání finančních prostředků na bankovní účet žalovaného, tj. do 22.9.2021, neboť částka 10 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený v úvěrové smlouvě dne 25.8.2021 (viz zkrácený výpis z účtu žalobkyně). Pro případ prodlení se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení s placením (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky (viz úvěrové podmínky). Žalovaný byl ve smlouvě o spotřebitelském úvěru identifikován m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, bankovním číslem účtu, číslem občanského průkazu a trvalým bydlištěm. Žalobkyně dále ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného (viz fotokopie občanského průkazu, viz fotografie žalovaného). Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1.5.2021 do 30.6.2021 (viz výpis z účtu), dle kterých konečný zůstatek na účtu ke dni 31.5.2021 činil mínus 766,23 Kč, disponibilní zůstatek včetně kontokorentu pak 3 282,50 Kč a konečný zůstatek na účtu ke dni 30.6.2021 činil 8 710,43 Kč, disponibilní zůstatek včetně kontokorentu pak 10 751,43 Kč. Z výpisů z účtu za oba dva měsíce soud dále seznal, že žalovaný opakovaně čerpal kontokorent a splácel několik úvěrů/zápůjček. Dle výplatní pásky žalovaného za období červen 2021 činila čistá mzda žalovaného 34 875 Kč (viz výplatní páska). Z databáze REPI (viz databáze REPI) soud zjistil, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy splácel úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl splatit do 10.9.2021. V době uzavření úvěrové smlouvy zbývala žalovanému k úhradě částka 11 290 Kč včetně příslušenství. Žalovaný nebyl s úhradou úvěru v prodlení. Předchozí spotřebitelské úvěry měl žalovaný již uhrazené. Z databáze EUCB CZ (viz databáze EUCB CZ) soud nahlédl, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy na předchozích dvou zápůjčkách dlužil celkovou částku 31 035,45 Kč. Žalovaný nebyl se splácením zápůjček v prodlení. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 7 dnů od doručení výzvy (viz předžalobní výzva ze dne 20.4.2022). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 25.8.2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru do 22.9.2021. 8. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské