12 C 84/2023-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce požadoval zaplacení shora uvedené částky s argumentem, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě přenechal žalobce žalované do užívání byt [číslo] v domě [adresa] blok 13 v ulici [ulice], [obec], nájemní vztah byl na základě dohody smluvních stran prodlužován do [datum], jelikož žalovaná řádně nehradila nájemné, nájemní vztah s ní dále prodloužen nebyl. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Skutková zjištění čerpal soud z důkazů listinných, a to z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] na dobu od [datum] do [datum], dále z nájemní smlouvy uzavřené na období od [datum] do [datum]. Dále žalobce předložil dodatky 1 až 3 k nájemní smlouvě a nájemní smlouvu [číslo] uzavřenou dne [datum]. Z těchto listin bylo zjištěno, že nájemní vztah byl uzavřen na období od [datum] do [datum]. Dlužné nájemné žalobce prokazoval evidencí předpisů a plateb od února 2019 do června 2022. Ohledně výše předpisu plateb žalobce dále předložil změnu předpisu úhrad platnou od [datum], kdy došlo k zvýšení nájemného na částku 2 447 Kč. Z vyúčtování služeb za období od 25. 2. do [datum] bylo zjištěno, že nedoplatek činí částku 8 108 Kč, dále z vyúčtování služeb za období roku 2020 bylo zjištěno, že nedoplatek činí částku 6 027 Kč. 4. Nájemní smlouvu posoudil soud podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), užívání bytu žalovaným v době přesahující ujednanou dobu nájmu posoudil soud podle § 2285 o. z., vyúčtování služeb posoudil soud podle § 2247 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení posoudil soud podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 5. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě vyhověl. Z důvodu, že je žalovaná v prodlení s jednotlivými platbami na nájemném a zároveň je v prodlení s placením nedoplatku na službách, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž měl ve věci pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ale pouze ve výši podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), protože účastník sice byl v řízení zastoupen advokátem, nicméně náklady na zastoupení advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené (srov. Ústavní soud, II. ÚS 376/12-3) a proto přiznal žalobci náhradu nákladů za celkem 2 úkony (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) ve výši 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.