17 C 439/2022-26 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z následujícího titulu: žalobce eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 47 000 Kč s příslušenstvím, splatnou na výzvu, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Dne [datum] žalobce uhradil žalované částku 47 000 Kč. Žalovaná neposkytla služby, ani nijak nevyúčtovala a žalobce žádá úhradu žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání soudu bez omluvy nedostavila, ač měla doručení řádně vykázáno, a to náhradně fikcí dne [datum]. Soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. (3) o.s.ř., podle kterého, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: z listiny, která je označena jako [anonymizována dvě slova]. Rozvrh plus nov. zač. [variabilní symbol] má soud za prokázáno, že jméno majitele účtu je [celé jméno žalobce], číslo účtu je [bankovní účet]. Z listiny, která je označena jako [anonymizována dvě slova]. Rozvrh plus nov. zač. [variabilní symbol] má soud dále za prokázáno, že se jednalo o protiúčet [anonymizována dvě slova]. Rozv. Plus nov. zač., a to číslo účtu [bankovní účet], [variabilní symbol], kdy v kolonce info bylo uvedeno, že se jedná o tuzemskou odchozí úhradu s datem zaúčtování dne [datum], ID [anonymizována dvě slova] a v poznámce je uvedeno, že platba byla zaúčtovaná a částka - 47 000 CZK. Z výzvy k předložení vyúčtování a vydání bezdůvodného obohacení - předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud za prokázáno, že v průběhu roku [rok] se na žalovanou obrátil žalobce, a to ve věci poradenství a služeb poskytovaných žalovanou a uhradil žalované částku 47 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] má dále soud za prokázáno, že následně žalobce žádal po žalované předložení vyúčtování, telefonicky žalovanou kontaktoval a jinak se žalobce snažil dosáhnout předložení listin, které byla žalovaná žalobci povinna předložit, když na základě těchto listin žalovaná jistě vystavuje i účetní doklady. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] má dále soud za prokázáno, že žalobce požádal žalovanou o vrácení části převedené částky žalované, k čemuž však nedošlo, kdy žalobce se nedočkal od žalované žádné relevantní odpovědi a žalovaná dokonce přestala se žalobcem komunikovat. Z listiny nazvané potvrzení o podání má soud za prokázáno, že je opatřena podacím znakem a podací znak je opatřen podacím razítkem dne [datum], kdy adresátem je žalovaný. Z listiny nazvané dodejka má soud za prokázáno, že je opatřena podacím razítkem České pošty a.s. ze dne [datum], kdy dodejka je adresovaná žalované, přičemž zásilka byla uložena dne [datum] a odesílatelem je žalobce. Z další listiny nazvané opět dodejka má soud za prokázáno, že dodejka je opatřena podacím razítkem, resp. informací o uložení dne [datum] a podací razítko má datum dne [datum]. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: žalobci se podařilo po provedeném dokazování prokázat, že je osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby. Strany závazku v případě bezdůvodného obohacení zákonodárce označuje jako obohaceného (v tomto projednávaném případě žalovaný) a ochuzeného (v tomto projednávaném případě žalobce). Aktivní legitimace je v řízeních sporných přiřazena osobě, která tvrdí a prokáže, že je v rámci hmotněprávního vztahu nositelem určitého subjektivního práva, jemuž odpovídá určitá subjektivní povinnost osoby pasivně legitimované, a v rovině procesní toto subjektivní hmotné právo učiní předmětem řízení na základě procesního úkonu, kterým je podání žaloby. Vznik bezdůvodného obohacení má za následek, že osoba, jejíž majetková sféra se rozšířila, ač se rozšířit neměla, popřípadě, v jejíž majetkové sféře nedošlo k úbytku, ač k němu dojít mělo, novou terminologií označována jako "obohacený", je povinna ochuzenému vydat, oč se na jeho úkor obohatila. Na vymezení účastníků vztahu z bezdůvodného obohacení nemá jakýkoliv vliv, nabude-li následně předmět majetkového prospěchu třetí osoba. Vznik bezdůvodného obohacení je tedy příčinou vzniku závazkového právního vztahu mezi obohaceným a ochuzeným. Práva a povinnosti stran tohoto závazkového právního vztahu přitom budou určeny jak speciální úpravou problematiky bezdůvodného obohacení, tak i obecnou úpravou závazkových právních vztahů. Bezdůvodné obohacení mohou ze zákona uplatňovat pouze osoby, které prokázaly, že jim skutečně vzniklo, tedy osoby, které toto bezdůvodné obohacení plnili subjektu, který se na jejich úkor obohatil. Žalobce po provedeném řízení prokázal, že plnil žalované, která se na jeho úkor obohatila. Žalobce předloženými důkazy prokázal, že skutečně žalované uhradil finanční částku, takže žalobce správně proti žalované uplatňuje částku bezdůvodného obohacení ve výši 47 000 Kč. 5. Předmět bezdůvodného obohacení musí být vrácen tomu, na jehož úkor byl získán. Je jím ten, kdo plnil bez právního důvodu nebo z důvodu, který dodatečně odpadl, na základě neplatného právního úkonu, nebo ten kdo za jiného splnil jeho dluh a jeho majetkový stav se snížil. Bezdůvodné obohacení je právním důvodem vzniku závazku mezi obohaceným a tím, na jehož úkor bylo obohacení získáno. Tyto subjekty jsou účastníky závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení bez ohledu, co se s předmětem obohacení dále stalo. Právo i povinnost z tohoto vztahu se totiž váže k osobám, nikoliv k věcem či jiným hodnotám, jež tvoří předmět bezdůvodného obohacení. Právo aktivně legitimovaného na vydání bezdůvodného obohacení přechází na dědice, neboť nejde o právo vázané jen na jeho osobu. Totéž platí i o přechodu povinnosti, jež stíhá bezdůvodně obohaceného. 6. Bezdůvodným obohacením se rozumí vznik majetkové újmy na úkor konkrétní osoby - ochuzeného (ustanovení § 2991 NOZ). Z bezdůvodného obohacení vzniká právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Není-li to možné, vzniká oprávnění na poskytnutí finančního vyrovnání vystihujícího hodnotu bezdůvodného obohacení (ustanovení § 2999 a násl. NOZ). Podle již citovaného ustanovení § 2991 odst. (1) NOZ (zákon č. 89/2012 Sb.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 (2) NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Oproti náhradě škody je tedy při stanovení jeho výše rozhodující prospěch získaný obohaceným na úkor ochuzeného, a nikoliv újma spočívající ve zmenšení majetku poškozeného v důsledku protiprávního jednání škůdce. Zákoník ve svém demonstrativním výčtu skutkových podstat bezdůvodného obohacení výslovně zmiňuje plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávní užití cizí hodnoty a plnění za obohaceného, co měl po právu plnit sám. Plnění bez právního důvodu je skutkovou podstatou, pod kterou je podřaditelná značně široká škála případů bezdůvodného obohacení, kde již od samého počátku nebylo důvodu k tomu, aby určitá osoba nabyla majetkového prospěchu, a tedy již v okamžiku nabytí majetkového prospěchu lze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení. Právní důvod přitom může představovat právní jednání, jakož i přímo zákonem stanovená možnost nabývat určitý prospěch. Není rozhodující, bylo-li mezi stranami plněno na základě domnělého titulu z oblasti veřejného či soukromého práva, lze-li však ze zákonné úpravy dovodit existenci povinnosti určité osoby poskytnout dané plnění, nemůže jít o bezdůvodné obohacení. Plnění z právního důvodu, který odpadl je skutkovou podstatou, která na rozdíl od skutkové podstaty prve uvedené v tomto případě právní důvod v době plnění existoval a až později došlo k jeho odpadnutí, čímž se z plnění na základě něj poskytnutého stalo bezdůvodné obohacení. K této situaci může dojít zejména v případech dovolání se relativní neplatnosti právního jednání nebo zrušení vykonatelného rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno. Domáhá-li se však osoba, jež poskytla na základě zrušeného vykonatelného rozhodnutí plnění jiné osobě, vydání tohoto plnění, bude se o bezdůvodné obohacení jednat pouze v případě, že poskytnuté plnění nemělo oporu v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva povinnost neexistovala (tuto otázku řeší v případném sporu soud jako otázku předběžnou). O plnění z právního důvodu, který odpadl, se dále může jednat tehdy, dojde-li k odstoupení od smlouvy (v některých případech ovšem následky ods