39 C 175/2023-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce navrhuje, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit 31 051 Kč s příslušenstvím. Argumentuje tím, že uzavřel se žalovanou dne [datum] nájemní smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“) na jejímž základě přenechal žalované do užívání byt [číslo] v bytovém domě [adresa] blok [anonymizováno], který je situovaný v [anonymizováno] patře bytového domu, v ulici [ulice], obci [obec]. Nájemní vztah trval do [datum]. Měsíční úhrada nájemného činila v celém období celkem 1 809 Kč. Žalovaná neprovedla úhradu nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 988 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 487 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] 2020 – nedoplatek 1 809 Kč, duben 2021 – nedoplatek 700 Kč, červen 2021 – nedoplatek 850 Kč, červenec 2021 – nedoplatek 850 Kč, srpen [rok] – nedoplatek 850 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč, [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 1 809 Kč. Žalovaná je povinna uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení z neuhrazené částky. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, když proti tomuto postupu nebyly vzneseny žádné námitky, a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§115a o. s. ř.). 3. Soud zjistil, že byla žalovaná nájemkyní bytu [číslo] v bytovém domě [adresa] blok [anonymizováno], který je situovaný ve [anonymizováno] patře bytového domu, v ulici [ulice], obci [obec], na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], která skončila dnem [datum] (nájemní smlouva, evidenční listy, evidence předpisu a plateb). [příjmení] bytu je žalobce (výpis z katastru nemovitostí). Měsíční úhrada nájemného činila v v celém období celkem 859 Kč (evidenční list). Žalovaná neprovedla úhradu nájemného za období [anonymizováno] [rok] – nedoplatek 859 Kč (evidence předpisu a plateb). Počínaje ode dne následujícího po splatnosti platby je žalovaná v prodlení s placením. Žalovaná nezaplatila nedoplatek z vyúčtování služeb za rok [rok] ve výši 13 320 Kč. Splatnost byla stanovena nejpozději do [datum]. Ode dne následující po splatnosti vyúčtování je žalovaná v prodlení s plněním. 4. Povinnost žalované platit řádně nájemné vyplývá z ustanovení § 2201 o. z., podle kterého nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné, ve spojení s ustanovením § 2246 o. z., podle kterého si strany ujednají nájemné pevnou částkou a má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc a povinnost žalované platit řádně plnění spojená s užíváním bytu vyplývá z ustanovení § 2247 odst. 1 o. z., podle kterého plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel a § 2251 o. z., podle kterého nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Rozhodnutí o povinnosti zaplatit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované stanovena do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 5. Žalobce má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši podle § 142 odst. 1 o. s. ř., protože měl ve věci plný úspěch. 6. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], II. ÚS 376/12 se podává, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů, nebude-li jimi v příslušném řízení prokázáno opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Žalobce by musel prokázat, že v předmětném řízení existují okolnosti, které vyžadují a odůvodňují aktivní zastoupení advokátem. Protože žalobce žádné, v tomto smyslu rozhodné, skutečnosti netvrdil, nepřiznal mu soud právo na náhradu nákladů řízení vyplývající z právního zastoupení. 7. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 39/13 dále vyplývá, že postup civilních soudů, při němž v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem přiznaly paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznávají, pokud je to nutné pro naplnění rovnosti účastníků řízení, tuto paušální náhradu co by náhradu hotových výdajů podle § 137 odst. 1 o. s. ř. i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není. Zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze totiž v posuzovaném případě naplnit přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 o. s. ř. i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Je tedy na soudech, aby v konkrétním případě, v němž bude stát proti úspěšné straně bez právního zastoupení neúspěšná právně zastoupená strana, zvážily, zda je na místě, aby využily prostoru, který se pro ústavně konformní výklad ust. § 137 odst. 1 o. s. ř. nabízí zejména díky demonstrativní povaze výčtu nákladů řízení. Při takovém zvažování je třeba, aby posoudily, zda by v daném případě bylo zjevně nespravedlivé paušální náhradu nezastoupenému účastníku řízení nepřiznat a zda z odlišného zacházení, které předpokládá text advokátního tarifu, vyplývá v daném případě nerovnost rozporná s článkem 37 odst. 3 Listiny. 8. Z výše uvedených právních ustanovení a nálezů Ústavního soudu lze dovodit právo žalobce na náhradu hotových výdajů ve výši, která odpovídá § 13b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Toto právo svědčí žalobci a nikoliv jeho právnímu zástupci, a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], II. ÚS 376/12. Ačkoliv ve specifikaci nákladů řízení vztahuje právní zástupce žalobce právo na zaplacení režijního paušálu ke svým úkonům právní služby (spolu s DPH) vychází soud z předpokladu, že se jedná o hotové výdaje žalobce. Žalobci tak přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč ve vztahu k podání žaloby. Protože se jedná o hotové výdaje žalobce, nepřiznal soud právo na zaplacení DPH. Zároveň bylo žalobci přiznáno právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 1 553 Kč. Celkové náklady řízení žalobce ve výši 1 853 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.