46 C 145/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 28 324 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne [datum] se žalovanou jako dlužníkem úvěrovou smlouvu (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalované jakožto dlužníkovi (úvěrované) ve výši 32 724 Kč (půjčená částka činila 18 000 Kč a souhrnný poplatek 14 724 Kč). Úvěr měl být splácen 60 týdenními splátkami po 546 Kč podle splátkového kalendáře. Žalovaná splatila pouze 4 400 Kč. Žalobkyně požaduje proto dlužnou částku 28 324 Kč. 3. Ve vztahu k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že kontrolovala databázi platných a neplatných dokladů Ministerstva vnitra, prověřovala rodné číslo dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], nahlédla do insolvenčního rejstříku, telefonicky prověřila informace u zaměstnavatele žalované, prověřila platební historii žalované u žalobkyně a vyhodnotila aktuální finanční situaci žalované dle podkladů žalované dle jejího čestného prohlášení a dle její lokality. Externí zprostředkoval přitom kontroloval dokumanty předložené žalovanou. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala zcela pasivní. 5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí (žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu – na adresu ohlašovny) a současně na adresu, kterou uvedla ve smlouvě o úvěru jako adresu kontaktní. <b>6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované byla před uzavřením smlouvy se žalobkyní nařízena řada exekucí (vedeny u okresního soudu pod sp. zn. 48 EXE 4435/2021, 61 EXE 3517/2021, 50 EXE 6183/2017, 50 EXE 5276/2017, 51 EXE [číslo] 2016, 43 EXE 3460/2016). Žalovaná má evidováno bydliště na adrese ohlašovny již od roku 2016.</b> 7. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 8. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalobkyně, aniž by současně doložila listiny, z nichž údaje dovozovala, vycházela z toho, že žalovaná má bydliště na adrese [obec a číslo] a náhradní kontaktní adresu na adrese [obec a číslo], bydlí jako nájemník, má učňovské vzdělání, je svobodná, žije v domácnosti sama, není majitelem vozidla, nevlastní nemovitost a neměla ještě u žalobkyně úvěr, měla být zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] jako dělnice na dobu neurčitou s příjmem 18 511 Kč, výdaje na bydlení měly údajně dosahovat výše 4 872 Kč a životní minimum je 4 360 Kč. Žalovaná tvrdila, že jiné výdaje nemá a nesplácí žádné exekuce. 9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 18 000 Kč splatný 60ti týdenními splátkami po 545,40 Kč, přičemž výše RPSN úvěru činila 212,77 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 32 724 Kč (Celková výše úroku a poplatků tak činila 14 724 Kč). 10. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Úrok měl sice činit 70,89 % p.a. 11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů. 12. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované prověřovány nebyly. Žalobkyně zcela pominula řádně zjišťovat výši skutečných příjmů a skutečných závazků a výdajů žalované, ať již z nájemní smlouvy či z výpisů z bankovního účtu žalované (ve formuláři je sice zaškrtnuto políčko o předložení listin, avšak žalobkyně jej nepředložila). Nadto, žalovaná byla evidována na ohlašovně a byla proti vedena řada exekucí. 13. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. 14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V nep