46 C 185/2023-24 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 088,50 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 8 356,82 Kč. Podle žaloby, [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 34 368 Kč. Celková částka 74 368 Kč měla být splacena v měsíčních splátkách po 5 312 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný však splatil pouze splátky ve výši 38 628,01 Kč. Žalobkyně však úvěr nezesplatnila a splatnost celkového dluhu nastala dne [datum]. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu za prodlení žalovaného za období od [datum] do [datum] v celkové výši 8 356,82 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla v minulosti nařízena řada exekucí a i v době před uzavřením smlouvy proti němu byly nařizovány exekuce (sp. zn. 48 EXE 5066/2017, 51 EXE 2801/2016, 43 EXE 11839/2015 a četné další). Proti žalovanému je a bylo vedeno rovněž mnoho nalézacích řízení (č.l. 13, 14 spisu). 6. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný o sobě uvedl, že je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] se mzdou ve výši 20 254 Kč měsíčně. Současně žalovaný uvedl, že na bydlení vynakládá měsíčně 1 000 Kč a na dopravu, jídlo a na osobní náklady 3 860 Kč. Na splátky stávajících úvěrů měl žalovaný vynakládat 4 515 Kč měsíčně. Žalovaný měl být svobodný a neměl mít žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný měl pouze základní vzdělání a u věřitelky měl další dva dřívější nesplacené úvěry. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 74 368 Kč v 14ti splátkách po 5 312 Kč měsíčně. Podle smlouvy byly finanční prostředky poskytnuty žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení (odst.4 na straně 1 smlouvy). Ujednání o smluvní pokutě, stejně jako další ujednání smlouvy, je téměř nečitelné. 8. Podle žalobkyně žalovaný splatil celkem 38 628,01 Kč. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení postoupení ze dne [datum] (doloženého včetně dokladu o odeslání ze dne [datum]) a [datum] vyplývá postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 10. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla dle předloženého poštovního podacího archu žalovanému doručována na adresu jeho trvalého pobytu dne [datum]. 11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 12. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)). 18. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)). 19. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 20. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. ne