46 C 205/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 150,46 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 961,05 Kč. Podle žaloby, [právnická osoba] a žalovaná mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 32 730 Kč. Celková částka 62 730 Kč měla být splacena v měsíčních splátkách po 3 690 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná však splatila pouze deset splátek ve výši 38 889,99 Kč. Žalobkyně však úvěr nezesplatnila a splatnost celkového dluhu nastala dne [datum]. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu za prodlení žalované za období od [datum] do [datum] v celkové výši 3 961,05 Kč. 2. Podle žaloby byla úvěruschopnost žalované zkoumána na základě vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž žalovaná uvedla informace o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, údaje o zaměstnání a o svých závazcích. 3. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. 6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná o sobě uvedla, že je zaměstnaná od [datum] u společnosti [právnická osoba], přičemž mzda měla činit 26 669 Kč měsíčně. Uvedená skutečnost měla být údajně ověřena z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Žalovaná dále uvedla, že její náklady na bydlení činily 3 000 Kč měsíčně, náklady na jídlo a osobní náklady činily 2 500 Kč. Na měsíční splátky stávajících úvěrů měla žalovaná vynakládat 3 187 Kč. Žalovaná měla bydlet u syna, měla být vdaná a neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná uvedla, že má střední vzdělání a nemá bankovní účet. Doklady, které žalovaná údajně doložila, nebyly připojeny. 8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč poskytnutý v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 62 730 Kč v 17ti splátkách po 3 690 Kč měsíčně. Podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. 9. Podle žalobkyně žalovaná splatila celkem 38 889,99 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo postoupení oznámeno přípisem ze dne [datum], v němž byla stanovena lhůta k plnění do [datum]. 11. Žalovaná byla vyzvána rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum]. 12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)). 19. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)). 20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 21. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost n