46 C 292/2023-25 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne , datum, návrh na vydání platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení.2. Žalobkyně uvedla, že jako věřitelka uzavřela dne , datum, se žalovaným jako dlužníkem úvěrovou smlouvu (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalobkyní jakožto věřitelem (úvěrujícím) žalovanému jakožto dlužníkovi (úvěrovanému) ve výši , částka, (půjčená částka činila , částka, a souhrnný poplatek , částka, ). Úvěr měl být splácen 60 týdenními splátkami po , částka, podle splátkového kalendáře. Žalovaný splatil pouze , částka, . Žalobkyně požaduje dlužnou částku , částka, .3. Ve vztahu k otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že kontrolovala databázi platných a neplatných dokladů Ministerstva vnitra, prověřovala rodné číslo dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , nahlédla do insolvenčního rejstříku, telefonicky prověřila informace u zaměstnavatele žalovaného, prověřila platební historii žalovaného u žalobkyně a vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle podkladů žalovaného dle jeho čestného prohlášení a dle lokality. Externí zprostředkovatel přitom kontroloval dokumenty předložené žalovaným.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela pasivní.5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí.6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla přibližně v době uzavření smlouvy nařízena exekuce (vedená u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) a byla proti němu vedena nalézací řízení.7. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:8. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalobkyně, aniž by současně doložila listiny, z nichž údaje dovozovala, vycházela z toho, že žalovaný má bydliště na adrese , adresa, , bydlí jako nájemník, má jen základní vzdělání, je svobodný, žije v domácnosti sám, není majitelem vozidla, nevlastní nemovitost a měl již u žalobkyně úvěr, měl být zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, v průmyslové zóně Triangl jako operátor výroby na dobu určitou s příjmem , částka, , výdaje na bydlení měly údajně dosahovat výše , částka, a životní minimum je , částka, , na nebankovní závazky u žalobkyně splácel měsíčně , částka, . Žalovaný tvrdil, že jiné výdaje nemá a nesplácí žádné exekuce.9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, splatný 60ti týdenními splátkami po , částka, , přičemž výše RPSN úvěru činila 212,77 %. Žalovaný měl podle smlouvy splatit celkem , částka, . (Celková výše úroku a poplatků tak činila , částka, ).10. Z předsmluvního formuláře je zřejmé, že jsou v něm shrnuty základní ustanovení smlouvy o úvěru. Úrok měl sice činit 70,89 % p.a.11. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovanému byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů.12. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného prověřovány nebyly. Žalobkyně zcela pominula řádně zjišťovat výši skutečných příjmů a skutečných závazků a výdajů žalovaného, ať již z nájemní smlouvy či z výpisů z bankovního účtu žalovaného (ve formuláři je sice zaškrtnuto políčko o předložení listin, avšak žalobkyně jej nepředložila). Nadto, byla proti žalovanému vedena exekuce.13. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.14. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, , zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne , datum, ve věci C679/18 (OPR-, právnická osoba, . v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravi