46 C 79/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 041 Kč s úrokem z prodlení. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ([číslo]), a to distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Datum splatnosti úvěru (správně zápůjčky) byl stranami dohodnut na den [datum]. Žalovaný měl žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplatil, požaduje žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení od [datum]. Dále pak žalobkyně uplatnila žalobou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] celkem ve výši 2 250 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovanéhona základě výpisů z účtu žalovaného, případně na základě výplatních pásek za dané období, dle výpisu z účtu žalovaného a výpisu z databáze EUCB (European Credit Bureau) či CRIF. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla nařízena řada exekucí a je proti němu vedeno množství nalézacích řízení. 7. Z žádosti o poskytnutí úvěru [číslo] a vyhodnocení úvěruschopnosti vyplývá, že ke dni [datum] nebyly proti žalovanému vedeny exekuce, ke dni [datum] nebyl veden v insolvenčním rejstříku, jeho doklad nebyl veden jako odcizený, žalovaný měl být rozvedený s jednou vyživovací povinností, jeho příjmy činily 42 000 Kč, výdaje 7 000 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč příjem ostatních členů domácnosti měl dosahovat 20 000 Kč, měsíční výdaje na splátky úvěrů měly činit 16 000 Kč. Ačkoliv žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, bylo mu poskytnuto jen 10 000 Kč. 8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc leden 2022 je patrný počáteční zůstatek – 4 970,21 Kč a konečný zůstatek + 2 525,05 Kč. Z výpisu z účtu je patrné rizikové chování žalovaného, který vynakládal tisícové částky na hazard ([anonymizováno], [webová adresa]) a který čerpal úvěry od dalších poskytovatelů ([příjmení] [anonymizováno]). 9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyní předložená smlouva není podepsána žalovaným. Dle smlouvy měla úroková sazba činit 0 % a RPSN 1 100 % (!). Při výši úvěru 10 000 Kč a splatnosti 28 dnů měl podle textu smlouvy žalovaný vrátit 12 275 Kč. 10. Z fotokopie občanského průkazu soud nic nezjistil. 11. Podle potvrzení o provedené odchozí platbě měla žalobkyně zaslat žalovanému na účet dne [datum] částku 10 000 Kč. Číslo účtu, na který byla poukázána částka 10 000 Kč, odpovídá účtu žalovaného dle výpisu z účtu předloženého žalovaným. 12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 21 200,91 Kč před podáním žaloby. Lhůta k plnění byla stanovena do sedmi dnů od doručení. 13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).