50 C 177/2022-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 10. 2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 11 490 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 6. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 21,55 %, tj. celkem 37 500 Kč prostřednictvím 25měsíčních splátek ve výši 1 500 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Jelikož žalovaný splátky nehradil řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 24. 8. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 8 937 Kč, úroků v kapitalizované výši 483 Kč, nákladů za upomínání v celkové výši 200 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením v celkové výši 1 996 Kč, smluvní pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 357 Kč. Dále se žalobkyně domáhala uhrazení smluvního úroku ve výši 21,55 % a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z dlužné jistiny od 25. 8. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 6. 10. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Provize pro zprostředkovatele činila 2 500 Kč, žalovaný měl celkem uhradit 37 500 Kč v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč Smluvní úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,55 % ročně. Úvěr měl být vyplacen na účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 20. 11. 2022. Pro případ prodlení se zaplacením splátky po dobu delší dvou měsíců měla žalobkyně možnost zesplatnit celý úvěr. Dále byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení, tedy dlužné splátky úvěru a i neuhrazeného zůstatku úvěru, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením splátky. Poplatek za zaslání jedné upomínky byl sjednán ve výši 100 Kč. 6. Posouzení úvěruschopnosti zákazníka prokazuje, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy byly ověřeny jeho účet, dále evidence exekucí a insolvenční rejstřík žalovaného, zaměstnání, příjmy, výdaje, počet vyživovaných osob, normativní náklady na bydlení, životní minimum a nezabavitelná částka. 7. Potvrzení o provedené transakci prokazuje, že byla dne 9. 10. 2020 z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 27 500 Kč a vyplacena provize ve výši 2 500 Kč. 8. [právnická osoba], prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný. 9. Výplatní pásky a potvrzení plateb účtu žalovaného prokazují, že žalovaný měl v červenci 2020 čistý příjem ve výši 22 154 Kč, za měsíc srpen 2020 čistý příjem ve výši 20 379 Kč. Ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky. Za měsíc září 2020 měl žalovaný čistý příjem ve výši 20 379 Kč a za měsíc červen 2020 ve výši 15 019 Kč. 10. Výpis z CEE prokazuje, že vůči žalovanému nebyla v říjnu 2020 vedena exekuce. 11. Výpis z ISIR prokazuje, že žalovaný neprocházel k říjnu 2020 insolvenčním rejstříkem. 12. Bonita smlouvy prokazuje výši a složení dlužné částky. 13. Upomínkou ze dne 24. 7. 2022 byl žalovaný upomenut o zaplacení dlužné částky. 14. Zesplatnění ze dne 24. 8. 2022 a předžalobní výzva k úhradě dlužné částky včetně podacího lístku prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě do 10 dnů od doručení upomínky. Zesplatnění a předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 24. 8. 2022. 15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána v potřebném rozsahu včetně ověření příjmů žalovaného a jeho výdajů. 16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 17. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný. 18. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, soud proto přiznal smluvní pokutu v požadované výši, neboť tato není v rozporu s právní úpravou. 19. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o.z., platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 20. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl. Smluvní úrok ve výši 8 % soud přiznal jen za dobu 90 dnů od prodlení žalovaného, tj. za období od 25. 8. 2022 do 24. 11. 2022 s tím, že požadovanou výši smluvního úroku považoval v části převyšující výši úroků poskytovaných bankami pro spotřebitelské úvěry, dle systému ČNB ARAD tak bylo ve výši 7,87 % ročně, za neplatnou, pro rozpor se zákonnou ochranou spotřebitele před neúměrně vysokými úrokovými sazbami. Od 25. 11. 2022 pak přiznal smluvní úrok ve snížené výši 15 % ve smyslu § 199 odst. 4 zákona 257/2016 Sb. (viz výrok I). 21. V části požadující zaplacení smluvního úroku ve výši 6,55 % ročně z částky 8 454 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení, soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítnul (výrok II). 22. O náhradě nákladů řízení (výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, když její neúspěch tvořil pouze zamítnutý požadavek na úrok z prodlení, nicméně nárok na zaplacení úroku z prodlení jí byl přesto přiznán, byť v jiné výši, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2x 1 540 Kč (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby (předžalobní výzva) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1x 770 Kč, tj. celkem odměna 3 850 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. 900 Kč, náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 808,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 6 548 Kč. 23. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu n