50 C 45/2023-36 — Okresní soud v Mostě

1. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 4 000 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru 1 451 Kč a smluvní pokuta 624 Kč (0,1 % denně za dobu od 24. 5. 2022 do 26. 10. 2022), se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2022 mezi [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který žalovaný řádně a včas neuhradil, ač jej vyčerpal. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaný registroval a uvedl své osobní a kontaktní údaje. Úvěruschopnost byla posouzena lustrací v registrech EUCB, CRIF, výpisem z účtu žalovaného, jeho výplatními lístky. Žalovaný v dohodnuté době poskytnutý úvěr nezaplatil. 3. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci. Email ze dne 14. 9. 2022 prokazuje, že měl být žalovanému zaslán emailem, jehož obsahem byla předžalobní upomínka bez základního skutkového a právního posouzení věci, což bylo následně zhojeno dopisem ze dne 14. 9. 2022. Kopie OP a řidičského průkazu žalovaného prokazují, že jimi žalobkyně disponuje. Fotografie osoby držící OP prokazuje, že někdo v přilbě drží zřejmě OP žalovaného. Výpis z účtu ze dne 25. 4. 2022 prokazuje, že byla na účet žalovaného poukázána toho dne částka 4 000 Kč z účtu žalobkyně. Repi Credit Report Pool+ neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. Výpis z EUCB neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 5. Smlouva a Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2022 není podepsána žalovaným, je uvedeno, že žalovaný měl souhlasit zaslaným SMS kódem [obec] [spisová značka]. Z žádosti o poskytnutí úvěru a posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně měla zjistit u žalovaného měsíční příjem ve výši 33 700 Kč, náklady na bydlení 10 500 Kč, měsíční výdaje 10 000 Kč, měsíční splátky úvěru 4 000 Kč po ověření těchto údajů poskytnutých žalovaným, pak měla žalobkyně zjisti, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 37 677 Kč dle výplatních dokladů, výdaje na domácnost činí 2 000 Kč, jiné finanční závazky 8 000 Kč, náklady na bydlení 15 500 Kč, životní minimum 3 860 Kč. 6. Výpisy z účtu žalovaného číslo [bankovní účet] u [právnická osoba], za leden až duben 2022 prokazují, že na tomto účtu byl čilý pohyb, výdaje odpovídaly zhruba příjmům s tím, že se tak dělo vždy za pomoci úvěrů. Z výpisů je patrné, že žalovaný pravidelně sázel částky ve výši deseti tisíců korun měsíčně, a to i sázky třetích osob. Za duben 2022 výdaje byly ve výši 242 321 Kč, příjmy ve výši 249 260 Kč, z toho půjčky 87 350 Kč. Za březen 2022 výdaje činily cca 165 000 Kč, příjmy pak 166 000 Kč, půjčky 16 000 Kč. 7. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Z tvrzení žalobkyně, a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v interních a externích databázích, na základě údajů poskytnutých žalovaným o jeho osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, je zřejmé, že žalovaný doložil, že byl zaměstnán. Výdaje a náklady žalovaného však nijak doloženy a prokazovány nebyly a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr a o údaje vyplývající z předloženého výpisu z účtu žalovaného za leden až duben 2022. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy. 13. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)). 15. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nále