50 C 80/2023-29 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 40 981,62 Kč, úvěrové poplatky 1 700 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 297,12 Kč, úrok z prodlení z částky 40 981,62 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 11,8 % ročně z částky 40 981,62 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne 6. 1. 2017, na základě, které byl žalovanému poskytnut účelový úvěr, který se žalovaný zavázal splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 3 142 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne 9. 1. 2017. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami úvěr zesplatnila, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 20. 4. 2022, kde vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 8. 6. 2022. Poplatky požadované ve smlouvě jsou tvořeny poplatky za upomínky dle stránky 7 Sazebníku žalobkyně ve výši 2x350 Kč a 2x 500 Kč, a poplatku za spravování úvěru ve výši 160 Kč dle stránky 6 Sazebníku žalobkyně. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 25. 10. 2021, žalobkyně proto požaduje kapitalizovaný úrok z úvěru za dobu ode dne následujícího po poslední platbě žalovaným, tj. ode dne 26. 10. 2021 do vydání historického výpisu, tj. do dne 24. 6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 1. 2017, soud zjistil, že na základě ní byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč jako konsolidace dříve poskytnutých, dosud nesplacených, úvěrů ve výši 78 000 Kč, úročený sazbou úroku 11,80 % p. a. a splatný 72měsíčními splátkami po 3 142 Kč, celková částka splatná žalovaným činila 223 777 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal v částce 77 117,82 Kč dne 9. 1. 2017 a že úvěr řádně nesplácel, a výši dlužné částky, která souhlasí se žalobními tvrzeními. Z oznámení žalobkyně ze dne 20. 4. 2022 vyplývá, že žalobkyně ke dni 8. 6. 2022 využila své oprávnění z uzavřené smlouvy o úvěru a prohlásila úvěr za splatný. Doručení odstoupení do dispoziční sféry žalovaného vyplývá z dodejky ze dne 21. 4. 2022. Z předloženého Sazebníku žalobkyně soud zjistil, že žalobou uplatněné poplatky jsou v něm uvedeny. 6. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 26. 7. 2022. 7. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný. 8. Podle § 2398 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Podle § § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1968 NOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Zákonná úprava smlouvy o úvěru a poskytnutí bankovních služeb spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným splácet. Stejně se tak smluvní strany dohodly na vedení běžného účtu a na tom, že žalovaný na účtu bude mít dostatek prostředků na úhradu poplatků banky. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr smlouvy ukončila a dluhy zesplatnila. Bylo prokázáno, že závazky ze strany žalobkyně, poskytnout žalovanému úvěr a vést běžný účet, byly splněny a zároveň bylo prokázáno, že závazky ze strany žalovaného poskytnutý úvěr včas splatit splněn nebyl. 13. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, vyjma nároku na zaplacení úroku z úvěru ve výši přesahující výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů sazbu zákonného úroku z prodlení za dobu delší než 90 dnů od prvního dne prodlení dlužníka se splacením úvěru, což bylo, dle tvrzení žalobkyně, dne 26. 10. 2021. V této části soud žalobu zamítl pro rozpor s ustanovením § 122 odst.4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 327,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 708 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 681,62 Kč sestávající z částky 2 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 1 410 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 950 Kč ve výši 1 669,50 Kč. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.