50 C 82/2023-32 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 31. 3. 2023, doplněnou dne 31. 5. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne 25. 6. 2021 bezhotovostní úvěr ve výši 6 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Jelikož žalobkyně není schopna smlouvu o úvěru doložit, požaduje žalobkyně částku 6 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 6 000 Kč od 19. 2. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Potvrzení o provedené platbě prokazuje, že byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] poukázána dne 25. 6. 2021 částka 6 000 Kč. 6. [právnická osoba], prokazuje, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byla v době poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná. 7. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 na společnost [právnická osoba], a následně dne 17. 1. 2023 touto společností na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 8. 2. 2023, jak je doloženo podacím lístkem ze dne 8. 2. 2023. 8. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 8. 2. 2023 vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů od odeslání předžalobní upomínky. Předžalobní výzvu žalobkyně předala k poštovní přepravě dne 8. 2. 2023. 9. Z vyjádření žalobkyně ze dne 31. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná na úvěr částečně plnila, když uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne 18. 7. 2021 částku 1 510 Kč a dne 12. 10. 2021 částku 1 000 Kč. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)). Ochuzenou (právní předchůdkyní žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacené (žalované) finanční částka 6 000 Kč. Majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, je žalovaná povinna vydat. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila celkem 2 510 Kč. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni vrátit 3 490 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o.z. 11. Jelikož splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, může věřitel dle § 1958 odst. 2 o.z. požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. O vrácení dlužné částky byla žalovaná vyzvána ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy (§ 1958 o.z.). Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. K poštovní přepravě byla předžalobní výzva předána dne 8. 2. 2023. Třetí pracovní den, tj. v pondělí 13. 2. 2023, se zásilka považuje za doručenou. Lhůta 3 dnů k úhradě žalované uplynula ve čtvrtek dne 16. 2. 2023, od 17. 2. 2023 je žalovaná s plněním v prodlení a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně však požadovala přiznat úrok z prodlení až od 19. 2. 2023. 12. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 3 490 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 490 Kč od 19. 2. 2023 do zaplacení (viz výrok I). 13. Ve zbývající části, tedy co do částky 2 510 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 510 Kč od 19.2.2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok II). 14. O náhradě nákladů řízení (viz výrok III) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 3 490 Kč, což představuje 58 % ve věci. Žalovaná byla úspěšná co do částky 2 510 Kč, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, což představuje 42 % ve věci. Rozdíl činí 16 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 16 %, tj. 238,24 Kč. 15. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby. 16. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.