61 C 10/2023-61 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1.8.2022 ve znění doplnění ze dne 8.2.2023 a 1.3.2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 7 011,93 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne 28.6.2000 uzavřela smlouvu o [anonymizováno], Nedílnou součástí smlouvy byly i Dispozice ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno]. Na základě Dodatku ke smlouvě ze dne 8.1.2003 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného limitu 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen mít na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % povoleného limitu, tj. 2 500 Kč a zároveň nepřekročit úvěrový limit. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, neboť opakovaně přečerpával povolený limit. Z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalovanému povolený debet na běžném účtu a debetní zůstatek z běžného účtu žalovaného ve výši 7 011,93 Kč na zvláštní úvěrový účet č. [bankovní účet]. Dlužnou částku byl žalovaný povinen splatit do 12.7.2003 dle výzvy právní předchůdkyně žalobkyně. Dlužná jistina je od zesplatnění úročena úrokem ve výši 30 % dle úrokového lístku právní předchůdkyně žalobkyně platného ke dni zesplatnění. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2019 s účinností ke dni 21.6.2019. Žalovaná částka se skládá z dlužné částky 7 011,93 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 408,96 Kč představující úrok z prodlení ve výši 2,5 % ročně od 1.7.2003 do 31.10.2003. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 30 % ročně a úroku z prodlení z částky 7 011,93 Kč od 22.6.2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak má za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Žalovaný dne 28.6.2000 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o [anonymizováno] (viz smlouva), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Dodatkem [číslo] ze dne 8.1.2003 k této smlouvě byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně povolen debetní zůstatek [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného limitu 5 000 Kč s tím, že žalovaný musí mít minimální měsíční kreditní příjem alespoň ve výši 50 % povoleného limitu. Žalovaný se zavázal platit poplatky dle sazebníku. Výše úroku byla sjednána ve výši dle platného úrokovém lístku. Případný nepovolený debetní zůstatek bude úročen dle platného úrokového lístku. Žalovaný v žádosti o povolení debetního zůstatku uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým příjem 9 800 Kč měsíčně. Čistý příjem domácnosti činil 18 000 Kč měsíčně. Z výpisů z běžného účtu z doby uzavření smlouvy o [anonymizováno] soud zjistil, že ke dni 26.7.2002 činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného 3 034,40 Kč, ke dni 28.8.2002 činil konečný zůstatek 8 323,94 Kč, ke dni 27.9.2002 činil konečný zůstatek 2 838,98 Kč, ke dni 25.10.2002 činil konečný zůstatek 2 105,95 Kč, ke dni 28.11.2002 činil konečný zůstatek 260,84 Kč, ke dni 27.12.2002 činil konečný zůstatek 4 508,90 Kč, ke dni 31.12.2002 činil konečný zůstatek částku 2 606,08 Kč. Z ostatních výpisů z běžného účtu žalovaného soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. Žalovaný přečerpal povolený limit. Proto právní předchůdkyně žalobkyně nepovolený debetní zůstatek ve výši 7 023,45 Kč převedla na úvěrový účet č. [bankovní účet] a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 26.7.2023. Dle výpisu z úvěrového účtu ze dne 21.6.2019 výše dlužné částky činila 7 011,93 Kč. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla následně postoupena dne 18.6.2019 smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] žalobkyni s účinností ke dni 21.6.2019, kdy byla uhrazena úplata za postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou. 5. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch.zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta první obch.zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 708 odst.1 obch.zák. smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě Smlouvy o [anonymizováno] ze dne 28.6.2000 zřídla běžný účet a dne 8.1.2003 právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru ve formě povoleného debetu na tomto běžném účtu do výše limitu 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši uvedeném dle platného úrokového lístku. Ačkoliv v době uzavření úvěrové smlouvy ještě neexistoval zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, soud přezkoumal úvěryschopnost žalovaného, neboť logickým předpokladem pro poskytnutí úvěru je řádné posouzení úvěryschopnosti úvěrovaného úvěrujícím, a to aniž by tato povinnost musela být právně stanovena. Na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti a zejména z výše zůstatku na běžném účtu žalované v době několika měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy soud dospěl k závěru, že žalovaný měl dostatek finančních prostředků k tomu, aby byl schopen dodržet smluvní podmínky úvěrové smlouvy a mít na běžném účtu v rozhodném období dostatek finančních prostředků. Právní předchůdkyně žalobkyně tak úvěryschopnost žalovaného řádně posoudila. Protože žalovaný následně nesplnil smluvní podmínky, právní předchůdkyně žalobkyně kontokorentní úvěr zrušila a debetní zůstatek převedla na nový úvěrový účet a žalovanému termín úhrady dlužné částky. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 369 odst. 1 obch.zák., § 262 odst.4 obch.zák. a § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., neboť smlouva o poskytnutí kontokorentním úvěru byla spotřebitelskou smlouvou, kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. 9. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, když skutková tvrzení zde obsažená měla být již součástí žaloby. 10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., neboť jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru,