61 C 129/2022-55 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1.8.2022 ve znění doplnění ze dne 5.12.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 4 296,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], posléze [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím splátek ve výši 1 250 Kč měsíčně ke každému 15. dni v měsíci, počínaje zářím 2000. Žalovaný čerpal úvěr prostřednictvím kreditní karty. Od 15.8.2000 do 26.2.2004 čerpal žalovaný úvěr v celkové výši 45 641,30 Kč. Spolu s úvěrem byl žalovaný povinen právní předchůdkyni žalobkyně platit úrok ve výši 22,68 %, který za období od 22.9.2000 do 26.2.2004 činil celkem 21 425 Kč. Na poplatcích za období od 15.8.2000 do 26.2.2004 měl žalovaný uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 5 645 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ukončila úvěrovou smlouvu ke dni 26.2.2004 z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek. Žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku 69 010,50 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla částečně na jistinu, úrok, poplatky a úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dne 18.6.2019 na základě smlouvy o postoupení pohledávky s účinností ke dni 21.6.2019. Žalovaná částka se skládá z částky 4 296,80 Kč (dlužná jistina ve výši 2 548,80 Kč a poplatky ve výši 1 748 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 114 Kč představující úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z jednotlivých dlužných částek na jistině za období od 17.11.2004 do 20.2.2018. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 4 296,80 Kč od 22.6.2019 do zaplacení a úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 2 548,80 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili Soud tak má za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 15.8.2000 smlouvu o revolvingovém úvěru, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s limitem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal v úvěrové smlouvě vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 22,68 % p.a. ve splátkách ve výši 1 250 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě, že v době uzavření úvěrové smlouvy byl zaměstnán s příjmem ve výši 9 400 Kč čistého měsíčně. Celkový čistý příjem domácnosti činil 13 400 Kč měsíčně. Historie čerpání úvěru, splátky úvěru a výše dlužné částky jsou zřejmé z platební historie. Z důvodu prodlení žalovaného s placením splátek právní předchůdkyně úvěr dne 26.2.2004 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18.6.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku. Žalobkyně dne 27.4.2020 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah mezi účastníky v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch.zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta první obch.zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč.zák“) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se smluvním úrokem ve výši 22,68 % ročně prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1 250 Kč. Ačkoliv v době uzavření úvěrové smlouvy neexistovala ještě právní úprava ohledně posouzení úvěryschopnosti, bylo zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel úvěryschopnost svých dlužníků prověřovala, neboť každý věřitel má z podstaty věci zájem na tom, aby mu byl jím poskytnutý úvěr dlužníkem uhrazen. V daném případě právní předchůdkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným v rámci úvěrové smlouvy a z bankovních a nebankovních databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Pro závěr, že žalovaný byl úvěryschopný, svědčí i to, že v průběhu smluvního vztahu žalovaný na dluh uhradil celkovou částku 69 010,50 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek byl úvěr zesplatněn. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) včetně úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 369 odst. 1 obch.zák., § 262 odst.4 obch.zák. a § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., neboť smlouva o poskytnuti revolvingového úvěru byla spotřebitelskou smlouvou, kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1114 Kč za období od 17.11.2004 do 20.2.2018 a úrok z prodlení od 22.6.2019 do zaplacení, neboť žalovaný byl k datu 17.11.2004 s úhradou dlužné částky již v prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. 9. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, neboť tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby. 10. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.