61 C 131/2023-47 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 242 Kč s příslušenstvím spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 25.8.2022. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 25.8.2022 prostředky komunikace na dálku pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], [registrační značka], které se žalobkyně jako pojistitel zavázala žalovanému poskytnout. Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit žalobkyni pojistné v částce 9 316 ročně se čtvrtletní splatností ve výši 2 329 Kč. Pojištění bylo smlouvou sjednáno na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 25.8.2022. Účastníci řízení si smlouvou rovněž sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti budou řídit pojistnými podmínkami. Sazebníkem poplatků byl m.j. sjednán poplatek za upomínku k zaplacení pojistného ve výši 300 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni 20.3.2023 z důvodu nezaplacení pojistného žalovaným, který dlužné pojistné neuhradil ani na základě upomínky žalobkyně ze dne 8.2.2023, v níž byl žalovaný upozorněn na zánik pojištění, pokud nebude dlužné pojistné uhrazeno. Žalovaný dluží žalobkyni na pojistném za období od 25.11.2022 do 20.3.2023 částku v celkové výši 2 942 Kč, kterou neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen„ zákona č. 168/1999 Sb.“), ve spojení s § 1841 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), prostředky komunikace na dálku písemnou formou ve smyslu s § 562 o.z., na základě které žalobkyně pojistila odpovědnost žalovaného za případnou škodu způsobenou provozem předmětného vozidla. Žalovaný neplnil řádně a včas svoji povinnost hradit žalobkyni sjednané pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné splatné dne 25.11.2022. Protože žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani přes výzvy žalobkyně, pojištění zaniklo v souladu s § 12 odst. 1 písm.e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně tak má právo na pojistné za dobu trvání pojištění dle § 2782 odst.1 o.z. ve výši 2 942 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl v části dlužného pojistného ve výši 2 942 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Dále soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 26.11.2022, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou pojistného již v prodlení. 8. Ve zbylé části (výrok I) týkající se poplatku za upomínku ve výši 300 Kč soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když sazebník poplatků nebyl součástí pojistné smlouvy (součástí pojistné smlouvy byly pouze pojistné podmínky, na sazebník poplatků bylo odkazováno ve všeobecných pojistných podmínkách). Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že k pojistným podmínkám se automaticky váže i sazebník. Pokud chtěla žalobkyně uplatňovat náklady na vymáhání dle sazebníku, měla jej učinit přímo součástí smlouvy samé a nenavazovat sazebník pouze na pojistné podmínky. Takový postup soud shledal v rozporu např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I.ÚS 3512/11, jehož závěry o omezení sjednávání smluvních pokut v obchodních podmínkách spotřebitelských smluv lze bezesporu vztáhnout i na tento případ. Žalobkyní uplatněné náklady dle sazebníku, který není součástí samotné pojistné smlouvy, tak představují v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. K takovému nepřiměřenému ujednání se dle § 1815 o.z. nepřihlíží. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud tak žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. 10. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., neboť jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění na jistině nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.