61 C 67/2023-21 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 035 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit na základě pojistné smlouvy [číslo]. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli prostředky komunikace na dálku pojistnou smlouvu o„ Komplexním pojištění vozidla NAMÍRU“, [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], typ [anonymizováno], které se žalobkyně jako pojistitel zavázala žalovanému poskytnout. Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit žalobkyni pojistné v částce 7 159 Kč ročně splatné čtvrtletně po 1 754 Kč. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 20.5.2020. Pojistné za první pojistné období ve výši 1 754 Kč zaplatil žalovaný dne 3.6.2020, tj. ve lhůtě stanovené dle návrhu pojistné smlouvy ze dne 20.5.2020. Účastníci řízení si smlouvou sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti budou řídit rovněž pojistnými podmínkami. Sazebníkem nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění byl m.j. sjednán poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni 25.2.2022 z důvodu nezaplacení pojistného žalovaným, který dlužné pojistné neuhradil ani na základě upomínky žalobkyně ze dne 3.1.2022, v níž byl žalovaný upozorněn na zánik pojištění, pokud nebude dlužné pojistné uhrazeno. Žalovaný nezaplatil žalobkyni na pojistném za období od 20.11.2021 do 25.2.2022 částku v celkové výši 435 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě upomínky ze dne 1.2.2022, 5.4.2022, 9.3.2022 ani na základě předžalobní upomínky. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky byla platně uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákona č. 168/1999 Sb.“) ve spojení s § 1841 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) prostředky komunikace na dálku písemnou formou ve smyslu s § 562 o.z., na základě které žalobkyně pojistila odpovědnost žalovaného za případnou škodu způsobenou provozem předmětného vozidla. Žalovaný neplnil řádně a včas svoji povinnost hradit žalobkyni sjednané pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné splatné dne 20.11.2021. Protože žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani přes výzvy žalobkyně, pojištění zaniklo v souladu s § 12 odst. 1 písm.e) zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně tak má právo na pojistné za dobu trvání pojištění dle § 2782 odst.1 o.z. ve výši 1 266 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl v části dlužného pojistného ve výši 435 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Dále soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud ve shodě s žalobou žalobkyni přiznal úrok z prodlení od 26.2.2022 do 28.2.2023 v kapitalizované výši 205 Kč, kdy byl žalovaný k tomuto datu s úhradou pojistného již v prodlení. 8. Ve zbylé části (výrok I) týkající se poplatků v celkové výši 600 Kč soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když sazebník nebyl součástí samotné pojistné smlouvy (součástí pojistné smlouvy byly pouze pojistné podmínky). Pokud chtěla žalobkyně uplatňovat náklady na vymáhání dle sazebníku, měla jej učinit přímo součástí smlouvy samé a nenavazovat ho pouze na pojistné podmínky. Takový postup soud shledal v rozporu např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I.ÚS 3512/11, jehož závěry o omezení sjednávání smluvních pokut v obchodních podmínkách spotřebitelských smluv lze bezesporu vztáhnout i na tento případ. Žalobkyní uplatněné náklady dle sazebníku, který není součástí samotné pojistné smlouvy, tak představují v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. K takovému nepřiměřenému ujednání se dle § 1815 o.z. nepřihlíží. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky vyrovnaný. Proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. 10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.