61 C 79/2022-58 — Okresní soud v Mostě

1. Okresní soud svým rozsudkem zamítl žalobu co do částky 97 311,71 Kč spolu s úrokem ve výši 17 343,01 Kč, úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 386 940,63 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 311,71 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 289 628,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 399,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 289 628,92 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 626,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 386 940,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným dne 18. 4. 2017 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, č. 3812434351, na jejímž základě žalovaný čerpal v květnu 2017 částku 399 383,98 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žaloby posouzena žalobkyní na základě bankovních a nebankovních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, BINF, Blacklist), ostatních registrů (insolvenčního rejstříku, interní evidence dotazů exekučních orgánů ČR, evidence neplatných dokladů a evidence adres obecních/městských úřadů) a potvrzení příjmů zaměstnance a výplatní pásky za leden 2017. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr prostřednictvím splátek splatných ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Protože však žalovaný dlužné částky neuhradil v žalobkyní stanovené lhůtě, žalobkyně úvěr ke dni 31. 3. 2022 zesplatnila. Žalovaný podle žalobkyně v průběhu smluvního vztahu uhradil částku ve výši 12 443,35 Kč na dlužnou jistinu, částku ve výši 7 050 Kč na dlužné poplatky, částku ve výši 1 500 Kč na smluvní pokutu, částku ve výši 83 583,69 Kč na dlužné úroky z úvěru ve výši 4,99 % ročně a částku ve výši 5 178,02 Kč na dlužné úroky z prodlení ve výši 11,75 %, celkem 109 755,06 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny 386 940,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 343,01 Kč představující smluvní úrok ve výši 4,99 % ročně z jistiny 399 383,98 Kč od 1. 9. 2018 do 31. 3. 2022 a smluvní úrok ve výši 4,99 % ročně z jistiny 386 940,63 Kč od 1. 4. 2022 do 31. 5. 2022 a úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 399,57 Kč představující úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 386 940,63 Kč od 1. 4. 2022 do 31. 5. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 4,99 % ročně a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 386 940,63 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedených důkazů okresní soud zjistil, že žalovaný dne 18. 4. 2017 uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, [číslo] ve znění dodatku [číslo] ze dne 2. 5. 2017, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 400 000 Kč na koupi nemovité věc. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Průměrný čistý příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 25 554 Kč měsíčně. Srážky ze mzdy žalovanému nebyly prováděny. Za leden 2017 činila čistá mzda žalovaného částku 19 105 Kč. Údaje o příjmech žalovaného byly žalobkyní telefonicky ověřeny. Dle zjištění žalobkyně žalovaný hradil na nájemném a poplatcích za služby celkem 1 200 Kč měsíčně, na stavební spoření částku 300 Kč měsíčně, na úrazové pojištění částku 250 Kč měsíčně a na životní pojištění částku 150 Kč měsíčně. Žalobkyně dále provedla lustraci v databázích MPSS, BINF, Black list, RRS, SOLUS a BRKI/NRKI. Žalovaný žalobkyni sdělil, že má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve věku do 5 let. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal hradit žalobkyni na úvěr v první fázi až do přidělení cílové částky smluvní úrok ve výši 4,99 % ročně prostřednictvím splátek ve výši 1 663,33 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne daného měsíce, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Dále se zavázal platit vklad na stavební spoření ve výši 1 463 Kč měsíčně vždy do 25. dne daného měsíce, počínaje od měsíce následujícím po prvním čerpání úvěru, nejpozději do srpna 2017. Ve druhé fázi (k datu přidělení cílové částky a splacení úvěru dle výše uvedeného) se žalovaný zavázal splácet úvěr včetně smluvního úroku ve výši 4,99 % ročně splátkami ve výši 3 600 Kč měsíčně, vždy do každého 25. dne daného měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a podpisová sekce. Ve všeobecných obchodních podmínkách bylo mimo jiné ujednáno, že žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy či úvěr okamžitě zesplatnit, bude-li žalovaný v prodlení s úhradou více než dvou splátek úvěru nebo v prodlení s úhradou jakékoliv dlužné částky déle než 3 měsíce (článek 9 odst. 3 písm. a) všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný dne 2. 5. 2017 požádal žalobkyni o výplatu úvěru ve výši 36 300 Kč společnosti [právnická osoba] a ve výši 361 700 Kč [jméno] [příjmení]. Žalobkyně obě částky vyplatila v souladu se žádostí žalovaného. Žalovaný celkem čerpal včetně vstupního poplatku částku 399 383,98 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 31. 3. 2022 s upozorněním, že v opačném případě žalobkyně odstupuje od smlouvy. Dle evidence žalobkyně žalovaný dlužil na jistině 386 940,63 Kč, kapitalizovaném úroku částku 17 343,01 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši částku 2 399,57. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil celkem 109 755,06 Kč. 4. Okresní soud považuje za zásadní, že žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z údajů uvedených v předmětných listinách, tj. z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, z výplatní pásky za leden 2017, z potvrzení zaměstnavatele, z telefonického ověření údajů u zaměstnavatele a z bankovních a nebankovních registrů. Žalobkyně, ačkoliv byla okresním soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila okresnímu soudu žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť okresnímu soudu na těchto výdajích ničeho nedoložila. Žalovaný zejména uvedl, že výdaje na nájemné a poplatky za služby činí celkem 1 200 Kč měsíčně. Tato výše podle okresního soudu zjevně není pravdivá, a to o s ohledem na nízkou výši. Žalobkyně rovněž nezkoumala další výdaje žalovaného, zejména případné měsíční náklady na dopravu žalovaného do zaměstnání, náklady na stravu apod. Žalovaný v žádosti o úvěr rovněž uvedl vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve věku do 5 let. Ani tuto vyživovací povinnost žalovaného žalobkyně nezkoumala. Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkami úvěru již v roce 2018, kdy byl žalobkyní opakovaně upomínán (viz výpis z účtu za rok 2018). Žalovaný byl upomínán i v následujících letech. Okresní soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena. 5. Jelikož okresní soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 399 383,98 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o. z. a § 2993 o. z. povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 109 755,06 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 289 628,92 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru ve výzvě ze dne 1. 3. 2022, kde mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 31. 3. 2022. Od 1. 4. 2022 je žalovaný s plněním v prodlení. Okresní soud tak vyhověl žalobě co do částky 289 628,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 399,57 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 289 628,92 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části, tedy co do částky 97 311,71 Kč spolu s úrokem ve výši 17 343,01 Kč, úrokem ve výši 4,99 % ročně z částky 386 940,63 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 97 311,71 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 6. Proti výrokům I. a III. rozsudku podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně je přesvědčena, že unesla svou důkazní povinnost ve vztahu ke splnění své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na věc nedopadá, neboť se týká nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, přičemž žalobkyně [právnická osoba], je zcela mimo pochybnosti bankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vycházela přitom vychází zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vycházela také z historických informací o spotřebiteli za celou [právnická