17 C 36/2023-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně v žalobě argumentovala tím, že společnost [právnická osoba] jakožto původní věřitel poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně dále v žalobě argumentovala tím, že žalovanou částku požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný nereagoval na předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne [datum] a dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že mezi původním věřitelem a žalovaným pouze probíhala jednání o uzavření smlouvy. Uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyní předložená smlouva mezi [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum] není žalovaným podepsána. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] předloženého žalobkyní vzal soud za prokázané, že tento formulář ze dne [datum] opět není žalovaným podepsán. 4. Ze sdělení [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že dne [datum] byla provedena platba na bankovní účet žalovaného, a to č. účtu [bankovní účet], tedy původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč dne [datum], tzn. prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], kdy v poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo] (variabilní symbol). 5. Z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba] zaslal na účet žalovaného č. účtu [bankovní účet] žalovaného dne [datum] částku 20 000 Kč a v potvrzení byl uveden [variabilní symbol]. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa] [obec a číslo], [IČO] a dále dne [datum] byla pohledávka věřitele [právnická osoba], se sídlem [adresa] [obec], [IČO], postoupena žalobkyni. 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného jakožto dlužníka k vrácení částky 20 000 Kč. 8. Žalobkyni se podařilo po provedeném dokazování prokázat, že je osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby. Strany závazku v případě bezdůvodného obohacení zákonodárce označuje jako obohaceného (v tomto projednávaném případě žalovaný) a ochuzeného (v tomto projednávaném případě žalobkyně). Aktivní legitimace je v řízeních sporných přiřazena osobě, která tvrdí a prokáže, že je v rámci hmotněprávního vztahu nositelem určitého subjektivního práva, jemuž odpovídá určitá subjektivní povinnost osoby pasivně legitimované, a v rovině procesní toto subjektivní hmotné právo učiní předmětem řízení na základě procesního úkonu, kterým je podání žaloby. Vznik bezdůvodného obohacení má za následek, že osoba, jejíž majetková sféra se rozšířila, ač se rozšířit neměla, popřípadě, v jejíž majetkové sféře nedošlo k úbytku, ač k němu dojít mělo, novou terminologií označována jako "obohacený", je povinna ochuzenému vydat, oč se na jeho úkor obohatila. Na vymezení účastníků vztahu z bezdůvodného obohacení nemá jakýkoliv vliv, nabude-li následně předmět majetkového prospěchu třetí osoba. Vznik bezdůvodného obohacení je tedy příčinou vzniku závazkového právního vztahu mezi obohaceným a ochuzeným. Práva a povinnosti stran tohoto závazkového právního vztahu přitom budou určeny jak speciální úpravou problematiky bezdůvodného obohacení, tak i obecnou úpravou závazkových právních vztahů. Bezdůvodné obohacení mohou ze zákona uplatňovat pouze osoby, které prokázaly, že jim skutečně vzniklo, tedy osoby, které toto bezdůvodné obohacení plnili subjektu, který se na jejich úkor obohatil. Žalobkyně po provedeném řízení prokázala, že plnila žalovanému, který se na její úkor obohatil. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala, že skutečně žalovanému poukázala finanční částku ve výši 20 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně správně proti žalovanému uplatňuje částku bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. 9. Předmět bezdůvodného obohacení musí být vrácen tomu, na jehož úkor byl získán. Je jím ten, kdo plnil bez právního důvodu nebo z důvodu, který dodatečně odpadl, na základě neplatného právního úkonu, nebo ten kdo za jiného splnil jeho dluh a jeho majetkový stav se snížil. Bezdůvodné obohacení je právním důvodem vzniku závazku mezi obohaceným a tím, na jehož úkor bylo obohacení získáno. Tyto subjekty jsou účastníky závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení bez ohledu, co se s předmětem obohacení dále stalo. Právo i povinnost z tohoto vztahu se totiž váže k osobám, nikoliv k věcem či jiným hodnotám, jež tvoří předmět bezdůvodného obohacení. Právo aktivně legitimovaného na vydání bezdůvodného obohacení přechází na dědice, neboť nejde o právo vázané jen na jeho osobu. Totéž platí i o přechodu povinnosti, jež stíhá bezdůvodně obohaceného. Žalobkyně je podle výsledků dokazování a na základě právního posouzení nositelkou práva na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení. Důkazy předložené žalobkyní dokládají, že žalovanému byla dne [datum] poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, a to ze strany původního věřitele prostřednictvím bankovní transakce. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, musí tudíž žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Podle ustanovení § 2991 odst. (1) NOZ (zákon č. 89/2012 Sb.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 (2) NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Oproti náhradě škody je tedy při stanovení jeho výše rozhodující prospěch získaný obohaceným na úkor ochuzeného, a nikoliv újma spočívající ve zmenšení majetku poškozeného v důsledku protiprávního jednání škůdce. Zákoník ve svém demonstrativním výčtu skutkových podstat bezdůvodného obohacení výslovně zmiňuje plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávní užití cizí hodnoty a plnění za obohaceného, co měl po právu plnit sám. Plnění bez právního důvodu je skutkovou podstatou, pod kterou je podřaditelná značně široká škála případů bezdůvodného obohacení, kde již od samého počátku nebylo důvodu k tomu, aby určitá osoba nabyla majetkového prospěchu, a tedy již v okamžiku nabytí majetkového prospěchu lze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení. Právní důvod přitom může představovat právní jednání, jakož i přímo zákonem stanovená možnost nabývat určitý prospěch. Není rozhodující, bylo-li mezi stranami plněno na základě domnělého titulu z oblasti veřejného či soukromého práva, lze-li však ze zákonné úpravy dovodit existenci povinnosti určité osoby poskytnout dané plnění, nemůže jít o bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2993 NOZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Plnění bez právního důvodu, zejména na základě neplatné smlouvy, je plněním nedluhu. Takové plnění nemá oporu ve spravedlivém důvodu, a proto musí být vráceno tomu, kdo plnil. Toto zákonné ustanovení vychází z pojetí, že kdo plnil druhému bez právního důvodu (sine causa), má právo požadovat vydání toho, co plnil, tedy upravuje rozsah restituční povinnosti osob, mezi nimiž není dán platný zavazovací důvod, přesto pod dojmem jeho existence (případně před jeho zrušením) bylo mezi těmito osobami poskytováno plnění (tedy zpravidla mezi stranami zrušené či neplatné smlouvy). Odlišuje situace, v nichž bez existence platného závazku bylo plněno pouze jednou stranou a v nichž bylo plněno oběma stranami, v obou případech však za výchozí pro stanovení výše res