46 C 342/2023-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s úrokem 14,9 % p.a., který se žalovaný zavázal splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši , částka, . Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila upomínkou ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, úroků a úroků z prodlení, poplatků ve výši , částka, . Dále pak žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12 958,05 za období od , datum, do , datum, .3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku a v databázi Ministerstva vnitra. Banka posuzovala příjem žalovaného s jeho odhadnutými výdaji a historickými daty ČSÚ.4. Podáním ze dne , datum, (č. l. 22 až 23) žalobkyně doložila soudu posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (č. 24) včetně výpisu z CBB včetně výpisů z účtu žalovaného od , datum, do , datum, . Současně uvedla, že žalovaný na úvěr splatil celkem , částka, .5. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (uložením s výzvou k vyzvednutí) na adresu jeho trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:7. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne , datum, (č. l. 24) okresní soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že pobírá příjem ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný nebyl aktivní v insolvenčním rejstříku a o žalovaném nebyly evidovány žádné negativní informace ve smyslu podvodných či kriminálních aktivit, neporušoval pravidla o praní špinavých peněz a nebylo proti němu vedeno exekuční řízení. V žádosti žalovaný vyčíslil své výdaje částkou , částka, . Žalobkyně stanovila výdaje žalovaného vlastní kalkulací na základě dostupných údajů a ekonomického modelu částkou , částka, měsíčně. Ačkoliv žalovaný při žádosti o úvěr tvrdil výši splátek ve výši , částka, , žalobkyně sama zjistila, že splácel úvěr na kreditní kartě s úvěrovým limitem , částka, a s orientační splátkou ve výši , částka, měsíčně. Vzhledem k tomu, že výše splátky činila , částka, měsíčně, zbývala žalovanému k pokrytí jeho nákladů částka , částka, měsíčně.8. Z výpisů z běžného účtu za měsíce únor až listopad 2019 vyplývá, že příjem žalovaného ve všech těchto měsících byl přibližně stejně vysoký jako jeho výdaje. Počáteční a konečný zůstatek na účtu byl vždy velmi nízký, většinou ve výši několika desítek či stovek korun. Je zřejmé, že výše výdajů a nákladů žalovaného byla nepochybně výrazně vyšší, než jak byla stanovena žalobkyní na základě modelu.9. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému (jako spotřebiteli) byl společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, poskytnut úvěr ve výši , částka, . Úroková sazba úvěru činila 14,9 % p.a. Žalovaný měl úvěr splácet 95 měsíčními anuitními splátkami po , částka, měsíčně. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový. RPSN činila 16,21 %. Smlouva byla uzavírána prostřednictvím internetového bankovnictví.10. Z výpisů z úvěrového účtu je patrné, že žalovaný úvěr čerpal , datum, v částce , částka, , v roce 2020 žalovaný splatil celkem , částka, a do konce roku 2020 žalobkyni splatil , částka, , v roce 2021 splatil dalších , částka, a v roce 2022 pak ještě dalších , částka, . Celkově žalovaný na úvěr zaplatil , částka, .11. Z dopisu ze dne , datum, vyplývá, že úvěr byl pro nesplácení žalobkyní k tomuto dni zesplatněn. Dlužný zůstatek úvěru činil , částka, (celkem žalovaný splatil , částka, ). Žalovanému byla výzva k zaplacení s upozorněním na zesplatnění zasílána dle poštovního podacího archu ze dne , datum, na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako adresa pro doručování.12. Předžalobní výzva ze dne , datum, byla dle podacího archu odeslána téhož dne.13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Ustanovení § 86 z. s. ú. je nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.18. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.19. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.20. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.21. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).22. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravi