48 C 224/2025-53 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi , právnická osoba, ., a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil, ač jej v plné výši vyčerpal. Celkem žalovaný uhradil , částka, . Pro prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, .2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. Žalovaný toto prohlásil za nesporné. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 524 obč. zák., který stanoví, že věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Respektive vycházel i z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.3. Žalovaný uvedl, že o úvěru ví, neměl v době poskytnutí úvěru u , právnická osoba, ., běžný účet. V současné době není zaměstnaný, nemá, jak úvěr splácet. Po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody to uhradí.4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.5. Smlouva o úvěru ze dne , datum, byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., a žalovaným, předmětem byl úvěr ve výši , částka, , který měl být vyplacen na účet žalovaného vedený , právnická osoba, . Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 17,80 % ročně, připisoval se k jistině. Poplatek za vedení účtu činil , částka, měsíčně.6. Dopis ze dne , datum, žalovanému je vyrozumění od InvestCapital, Ltd., o postoupení pohledávky žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .7. Podací arch ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.8. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.9. Dopis ze dne , datum, žalovanému je předžalobní upomínkou.10. Potvrzení o úhradě kupní ceny ze dne , datum, prokazuje úhradu kupní ceny postupující společnosti InvestCapital, Ltd., společností , Jméno žalobkyně, .11. Ceník , právnická osoba, . neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.12. Všeobecné obchodní podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.13. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi InvestCapital, Ltd, a , Jméno žalobkyně, ., a Seznam postoupených pohledávek prokazují postoupení žalované pohledávky žalobkyni.14. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.15. Podklady pre sudne konanie prokazují čerpání úvěru ve výši , částka, žalovaným dne , datum, ve výši , částka, a , částka, .16. Email Kruk ze dne , datum, neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, tedy byla uzavřena úvěrová smlouva dne , datum, mezi , právnická osoba, ., a žalovaným, žalovaný vyčerpal , částka, , uhradil , částka, . Žalovaný učinil nesporným, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Nebylo prokázáno, přes poučení, žádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného.18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:19. Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od , datum, , který mimo jiné stanoví, že: „ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. … “ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy ze zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. zák.) ve znění účinném do , datum, .20. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.21. Na příslušenství pohledávky, tj. na úroky z prodlení, soud aplikoval ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.22. Podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.23. Podle čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) platí, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru.24. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka – spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.25. Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z , datum, č. j. , spisová značka, ] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do , datum, (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu , právnická osoba, v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-377/14 (, jméno FO, a , jméno FO, v. , právnická osoba, .) se k předběžné otázce Krajského soudu v , adresa, dvůr vyjádřil tak, že i v rámci insolvenčního řízení musí insolvenční soud zohlednit porušení ustanovení zakotvených ve směrnici majících chránit spotřebitele, a to