12 C 230/2021-35 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 5. 9. 2017, na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 47 664 Kč. Celkovou dlužnou částku 97 664 Kč se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 070 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná uhradila na dlužnou částku pouze 74 664 Kč, splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila 13. 11. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, které na dlužné jistině činí 15 250,72 Kč a na dlužném poplatku 7 749,28 Kč. Žalovaná na uvedenou dlužnou částku neuhradila vše a žalobci nezbylo, než se jejího uhrazení zbývající dlužné částky domáhat soudní cestou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila a žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě), soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním příslušníkem Polska, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalované. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalované, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu státní příslušností žalované nemůže toto svou intenzitou převážit. <b>5. Soud vycházel v projednávané věci z těchto listinných důkazů:</b> 6. Kartou zákazníka – žádost o půjčku ze dne 5. 9. 2017, má soud za prokázané, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobce o spotřebitelský úvěr. V žádosti uvedla, že je vdova, bydlí v nájmu, nemá žádné vyživovací povinnosti. Je zaměstnána jako dělnice s příjmem 21 359 Kč čistého měsíčně. Výdaje má cca 13 000 Kč měsíčně. Pracovní pozice žalované byla prověřena u zaměstnavatele - poskytla pracovní smlouvu a výplatní pásky. 7. Smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] z 5. 9. 2017 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a finanční částka byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek (za úroky, poplatek a hotovostní režim splácení) 47 664 Kč Celkem měla žalovaná uhradit 97 664 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 070 Kč. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru. 9. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce a zaslal jí výzvu, ve které žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky z uvedené smlouvy. 10. Výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2021 a podacím lístkem ze dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že vyzval žalobce žalovanou k úhradě pohledávky. 11. Tabulkou o umořování má soud za prokázané, že na jistině zbývalo uhradit 15 250,72 Kč dne 13. 11. 2019. 12. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 13. Dne 5. 9. 2017 uzavřela žalovaná smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 47 664 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 070 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná uhradila na dlužnou částku 74 664 Kč, dále nehradila splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 13. 11. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině a poplatku činí 23 000 Kč (na dlužné jistině činí 15 250,72 Kč a na dlužném poplatku 7 749,28 Kč). Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 575,91 Kč, smluvních úroků 5 921,01 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a smluvní úrok 29 % ročně z částky 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěr na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ji o postoupení pohledávky. Žalovaná však žalobci dosud ničeho neuhradila. 14. Smlouvu o úvěru uzavřela žalovaná 5. 9. 2017 tedy za účinnosti občanského zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tak soud posuzoval věc podle tohoto předpisu v tehdy platném znění. 15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 77 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů. 18. Soud má za to, že žaloba byla podána částečně po právu, a proto jí vyhověl pouze v části a v části žalobu zamítl. 19. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalované finanční prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a dále specifikovaným v zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobce se dostatečně zabýval úvěru schopností žalované, když dovodil, že žalovaná je schopna takový úvěr splatit. Žalovaná úvěr ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátila, čímž nesplnila svůj závazek z uvedené smlouvy. Soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 23 000 Kč, sestávající se z dlužné 15 250,72 Kč a dlužného poplatku 7 749,28 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 575,91 Kč za období od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 19. 12. 2020 a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 20. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na smluvní úroky, a proto v této části je třeba žalobu zamítnout. Žalobc