3 C 287/2020-25 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 662 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil, tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] na pojistný produkt„ povinné ručení“, jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky. Počátek pojištění byl sjednán od [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné za jednotlivá pojistná období ročně, když výše ročního pojistného činila celkem částku 2 002 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s placením běžného pojistného, které neuhradil ani přes výzvu ze strany žalobce. Pojištění sjednané pojistnou smlouvou tak zaniklo ke dni [datum]. Výše nezaplaceného pojistného ke dni ukončení smlouvy činí 662 Kč. Žalobce se vedle žalované výše specifikované pohledávky domáhá rovněž jejího příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že uhradil částku 663 Kč a toto doložil. Uvedl, že nerozumí tomu, proč by měl žalobci platiti náhradu nákladů řízení. 4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 5. Svým podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně, tj. co do částky 663 Kč zpět, neboť žalovaný dne [datum] (tedy po podání žaloby) na svůj dluh částečně plnil, a to právě výše specifikovanou částkou. Soud řízení co do této částky částečně zastavil, a to bez potřeby souhlasu žalovaného s ohledem na dikci § 96 odst. 3 o. s. ř. [příjmení] 663 Kč byla započtena ve výši 662 Kč na jistinu a ve výši 1 Kč na zákonný a kapitalizovaný úrok z prodlení. 6. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů – pojistnou smlouvou, upomínkami a potvrzením o výši pojistného. O zaplacení byl žalovaný upomínán. 7. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 8. Podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění vozidla“), Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti. Uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu. Podle § 13 odst. 2 zákona o pojištění vozidla, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. Podle ust. § 2783 odst. 2 o. z., je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena pojistná smlouva dle ustanovení § 3 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2758 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 2782 o. z. má pojistitel (žalobce) právo na pojistné za dobu do zániku pojištění. Ze smlouvy vznikla žalovanému povinnost platit žalobci po dobu pojištění sjednané pojistné ve výši a termínech splatnosti uvedených ve smlouvě. Soud považuje za prokázané, že pojištění po dobu, za kterou žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužného pojistného, trvalo, neboť žalovaný, v řízení zcela pasivní, netvrdil ani neprokázal dřívější zánik pojistné smlouvy. Za dané procesní situace bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobci pojistné za žalobcem požadované období, byť částečně, uhradil. To však žalovaný netvrdil a tudíž ani neprokázal. Soud tak dovozuje porušení povinnosti žalovaného plynoucí z jím uzavřené pojistné smlouvy platit žalobci pojistné. Za této situace proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a uložil žalovanému zaplatit žalobci zbývající část kapitalizovaného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní lhůtu, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 852 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 800 Kč (tj. za čtyři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění a částečné zpětvzetí žaloby), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 4 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem čtyři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 400 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1 852 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.