8 C 72/2020-59 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 18.289 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 10.469 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 375 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum] a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužné půjčky činila 10.000 Kč a na dlužném poplatku částku 8.289 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 10.469 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zápůjčku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 375 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o zápůjčce. 5. Oznámením o postoupení pohledávek z [datum] a podacím lístkem ze [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobce. 6. Zákaznickou kartou z [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy v rámci posuzování schopností spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr učinil následující zjištění: žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, finanční prostředky ze zápůjčky hodlal použít na neočekávané výdaje, neměl vyživovací povinnost, pracoval jako OSVČ v oboru stavební zámečník s čistým příjmem 35.000 Kč měsíčně. Měsíční náklady měl ve výši 15.000 Kč. Žalovaný předložil živnostenský list, bankovní výpisy a vystavené faktury. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně se smluvním poplatkem ve výši 10.469 Kč vrátit formou 60 týdenních splátek, každé ve výši 375 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil pouze 4.180 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum], a žalovaný tak ke dni splatnosti zápůjčky dlužil žalobci částku v celkové výši 18.289 Kč sestávající se z jistiny ve výši 10.000 Kč a smluvního poplatku ve výši 8.289 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobce prováděl šetření schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, v jehož rámci mimo jiné zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlel v nájmu, neměl vyživovací povinnost, pracoval jako OSVČ v oboru stavební zámečník s čistým příjmem 35.000 Kč měsíčně, měl měsíční náklady ve výši 15.000 Kč. K žádosti předložil živnostenský list, bankovní výpisy a vystavené faktury. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 27.789 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o zápůjčce, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 17. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o zápůjčce považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom přes výzvu soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši příjmů a celkových závazků. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 18. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat s