8 C 82/2020-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 25.270 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s kapitalizovaným úrokem 12.270 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal žalobce vrátit v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 2.000 Kč, přičemž splatnost pohledávky nastala [datum], žalobce však požaduje úrok z prodlení od [datum]. Žalovaný přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil. K výzvě soudu dále tvrdil, že prováděl šetření schopnosti žalovaného úvěr splatit, v rámci které provedl mimo jiné kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrola předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v Evidenční kartě klienta, kontrolu RČ a OP dálkovým systémem [právnická osoba], kontrolu aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrolu aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolu platební historie klienta u žalobce vč. historie veškerých záznamů o klientovi, vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v Evidenční kartě klienta, vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a smluvními podmínkami má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek ve výši 12.270 Kč, který tvoří úrok ve výši 2.970 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 4.500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem žalobci vrátí, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 454,50 Kč. 4. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého závazku. 5. Z evidenční karty klienta z [datum] soud zjistil, že žalovaný ke své osobě uvedl, že v době sjednání úvěru byl spolubydlící, svobodný, vyučen, nevlastnil nemovitost, pracoval jako dělník ve výrobě u [právnická osoba] s čistým příjmem ve výši 19.066 Kč, jeho výdaje na domácnost činily 14.990 Kč. Bankovní, ani nebankovní závazky neměl, exekuci rovněž ne. K žádosti doložil pracovní smlouvu a výpis z účtu. 6. Z předžalobní výzvy z [datum] soud zjistil, že žalobce vyhotovil výzvu žalovanému k úhradě dlužné částky 25.270 Kč. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 12.270 Kč prostřednictvím 60 pravidelných týdenních splátek po 454,50 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 2.000 Kč a ke dni splatnosti úvěru tak žalovaný dlužil na zbývající část dlužné půjčky 15.000 Kč a na dlužném poplatku 12.270 Kč. Před uzavřením úvěru žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podobě sepsání evidenční karty klienta, ve které žalovaný uvedl, že bydlí jako spolubydlící, je svobodný, vyučen, nevlastní nemovitost, pracuje jako dělník ve výrobě u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 19.066 Kč, jeho výdaje na domácnost činí 14.990 Kč, bankovní, ani nebankovní závazky nemá, nemá ani exekuci. Žalovaný přes výzvu žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru jedná o platný smluvní závazek. 17. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom přes výzvu soudu nedoložil důkazy, kterými by doložil výši tvrzeného příjmu žalovaného a výši jeho závazků. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí. 18. Pokud žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 19. Dle smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 2.000 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor ža