10 C 310/2020-15 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 4.030 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný návrh odůvodnil žalobce tvrzením, že uzavřel s žalovaným účastnickou smlouvu [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne [datum]. Nedílnou součástí účastnické smlouvy [číslo] ([příjmení] internet do zásuvky Základ) bylo smluvní ujednání o pronájmu koncového zařízení obsažené přímo v textu účastnické smlouvy, na základě kterého uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o pronájmu koncového zařízení IMEI [číslo] typu [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou, a to za podmínek uvedených v obchodních podmínkách pronájmu koncových zařízení a v ceníku pronájmu koncových zařízení. Výše měsíčního nájemného byla v souladu s ceníkem pronájmu koncových zařízení stanovena na 30 Kč včetně DPH s tím, že splatnost nájemného se řídí datem splatnosti jednotlivých vyúčtování. Žalobce tento pronájem vyúčtoval ve vyúčtování služeb [číslo] splatném dne [datum] na částku ve výši 1,94 Kč a ve vyúčtování služeb [číslo] splatném dne [datum] na částku ve výši 28,06 Kč. Žalovaný tyto platby neuhradil. Výpovědí ze dne [datum] byla účastnická smlouva [číslo] pro neplnění povinností žalovaným vypovězena. Žalovaný byl na základě uzavřené smlouvy o pronájmu koncového zařízení povinen pronajaté koncové zařízení nejpozději do 30 dní od ukončení smlouvy o pronájmu žalobci na vlastní náklady vrátit. Jelikož žalovaný nedostál svým závazkům a zařízení po ukončení účastnické smlouvy žalobci řádně a včas nevrátil, vystavil žalobce žalovanému v souladu s účastnickou smlouvou vyúčtování smluvní pokuty [číslo] ve výši 4.000 Kč, splatné dne [datum]. Žalovaný ani přes výzvy žalobce na dlužné částky ničeho neuhradil, za této procesní situace proto žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že účastníci řízení ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobě. 5. Podle ust. § 64 odst. 1 zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. V dané věci má soud za prokázané, že žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací. V rámci této smlouvy byla mezi účastníky řízení uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému zařízení, za které se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 30 Kč měsíčně. V případě ukončení smlouvy o nájmu byl žalovaný povinen toto zařízení vrátit žalobci do 30 dnů ode dne ukončení smlouvy. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu v případě porušení této povinnosti ze strany žalovaného. Žalobce vypověděl žalovanému účastnickou smlouvu, žalovaný však ani po výzvě zařízení nevrátil. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu vyúčtovaného nájemného v celkové výši 30 Kč a na vyúčtovanou smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč. Výše žalobních nároků nebyla v průběhu řízení ze strany žalovaného nikterak rozporována, kdy bylo pouze a jen na žalovaném, aby uhrazení žalobní pohledávky žalobci tvrdil a současně taktéž i prokázal. Žalovaný takto nepostupoval a soud tuto skutečnost za prokázanou nemá. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění svých smluvních povinností, soud žalobci žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Podle § 142a o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní, když s ohledem na nízkou výši částky náhrady nákladů řízení soud neshledal důvod pro povolení splátek i v tomto případě.