12 C 189/2021-39 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 825 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 16. 12. 2018, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 16 625 Kč. Celkovou dlužnou částku 41 625 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 925 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku 21 825 Kč, splátky tak nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil 17. 6. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, které na dlužné jistině činí 16 253,01 Kč a na dlužném poplatku 3 571,99 Kč. Žalovaný na uvedenou dlužnou částku neuhradil vše, tak žalobci nezbylo, než se jejího uhrazení zbývající dlužné částky domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě), soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky. <b>4. Soud vycházel v projednávané věci z těchto listinných důkazů:</b> 5. Kartou zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ([anonymizováno]), má soud za prokázané, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o spotřebitelský úvěr. V žádosti uvedl, že žije v samostatném bydlení, pracuje jako OSVČ. Děti neměl. Příjmy domácnosti jsou 34 000 Kč měsíčně, výdaje má cca 16 700 Kč měsíčně a použitelný příjem činí 17 300 Kč. Příjmy a výdaje domácnosti byly ověřovány. 6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru – [anonymizováno] půjčka [číslo] z 16. 12. 2018 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč předaná v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek (za úroky, poplatek a hotovostní režim splácení) 16 625 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 41 625 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po 925 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 8. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 a podacím lístkem ze dne 22. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce a zaslal mu výzvu, ve které žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky z uvedené smlouvy. 9. Výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacím lístkem ze dne 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že vyzval žalobce žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 27 199,09 Kč. 10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 11. Dne 16. 12. 2018 uzavřel žalovaný smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 16 625 Kč. Celkovou dlužnou částku 41 625 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 45 pravidelných měsíčních splátkách po 925 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku 21 800 Kč, dále nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 17. 6. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině a poplatku činí 19 825 Kč (na dlužné jistině 16 253,01 Kč a 3 571,99 Kč na dlužném poplatku). Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 013,57 Kč, smluvních úroků 3 817,72 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z 16 253,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % a smluvní úrok 18,96 % ročně z částky 16 253,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěr na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ho o postoupení pohledávky. Žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil. 12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný 16. 12. 2018, tedy za účinnosti občanského zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tak soud posuzoval věc podle tohoto předpisu v tehdy platném znění. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 77 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů. 16. Soud má za to, že žaloba byla podána částečně po právu, a proto jí vyhověl pouze v části a v části žalobu zamítl. 17. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a dále specifikovaným v zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobce se dostatečně zabýval úvěru schopností žalovaného, když dovodil, že žalovaný je schopen takový úvěr splatit. Žalovaný úvěr ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátil, čímž nesplnil svůj závazek z uvedené smlouvy. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 19 825 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 253,01 Kč a na dlužné části poplatku 3 571,99 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 013,57 Kč za období od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 15. 1. 2021 a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 253,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 18. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na požadované smluvní úroky v kapitalizované výši 3 817,72 Kč a dále ve výši 18,96 % ročně z částky 16 253,01 Kč do zaplacení, a proto v této části je třeba žalobu zamítnout. Žalobce se smlouvě o úvěru uvedl, že žalovaný má zaplatit úrok za zapůjčení, který byl vyčíslen v uzavřené smlouvě o úvěru na 4 125 Kč (viz bod 1. 9 ustanovení Smlouvy o spotřebitelském úvěru, označené jako„ celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem - úrok“), kdy tato částka společně s poplatkem a hotovostním inkasem splátek činí spolu s jistinou„ celkovou částku ke splacení“. V bodu 1. 4. Základních ustanovení o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že„ zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí Spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy“. Současně se účastníci sjednali v bodu 5 Doplňujícím ustanovení o spotřebitelském úvěru, že v případě nesplácení spotřebitelského úvěru, vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat a) úhradu celé dosud nesplacené jistiny, b), zákonné úroky z prodlení, c) smluvní pokutu, d) náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů a e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Z uvedeného tedy vyplývá, že strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 2 100 Kč, který byl součástí„ celkových nákladů“ a„ celkové částky k zaplacení“. Z jazykového hlediska znění smlouvy lze chápat, že sjednaný smluvní úrok byl sjednaný jako pevná, fixní částka 4 125 Kč. Navíc ve smluvních podmínkách, tj.