12 C 202/2021-48 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a její přílohy [číslo] – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“). [příjmení] uzavřela s žalovanou 6. 1. 2014 Smlouvu o bankovních službách a smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ smlouva o úvěru“), v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalované úvěr k bankovnímu účtu žalované do výše kontokorentní účet – Flexikredit až do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové Podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Protože žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácela řádně, tak banka převedla 17. 9. 2019 výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 8 063,64 Kč, podle smluvních podmínek na bankovní účet č. [bankovní účet]. [příjmení] poté prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši k 18. 3. 2020, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu smlouvy a produktových podmínek porušila svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaná doposud svoji povinnost nesplnila a dlužný, splatný úvěr nezaplatila. Žalovaná tak nadále dluží žalobci na jistině částku 6 263,07 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 379,96 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 637,50 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 1. 2021 ve výši 477,96 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 6 263,07 Kč od 29. 1.2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 6 263,07 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila. Neučinila tak ani poté, co ji žalobce v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzval k zaplacení. Z tohoto důvodu žalobce požaduje, aby byla žalované povinnost zaplatit svůj dluh, včetně náhrady nákladů řízení, uložena soudem. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů – aktivní věcná legitimace žalobce je prokázána smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávkách. Skutečnost, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována, je prokázána oznámením o postoupení pohledávky a poštovním podacím archem. Smlouva o kontokoretním úvěru, všeobecné produktové podmínky, produktové podmínky, úrokový lístek a sazebník prokazují vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. Výpisy ke kontokorentu prokazují čerpání úvěru i výši dlužné pohledávky po ukončení smlouvy. Upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru prokazuje zesplatnění úvěru právním předchůdcem žalobce. O zaplacení byla žalovaná nadále upomínána, jak je prokázáno výzvou k úhradě dluhu a poštovním podacím archem. 5. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 6. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalované za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalované bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. 10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. A kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. 11. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. 12. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. 13. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce žalované nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 900,57 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.