5 C 257/2021-59 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 58 883 Kč. V žalobě uvedl, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy úrok ve výši 4 900 Kč, odměnu za administrativní činnost 7 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem 58 týdenními splátkami. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 23,72 %. Z toho úvěru žalovaný dosud zaplatil pouze 11 900 Kč. Dosud dluží 49 000 Kč. Dále společnost [právnická osoba] půjčila žalovanému částku 15 000 Kč. Za tento úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem 58 týdenními splátkami. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 23,72 %. Z úvěru a souhrnného poplatku dosud zaplatil pouze 16 217 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek společností [právnická osoba] na žalobce. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, částka, kterou po něm žalobce požaduje je podle jeho názoru příliš vysoká. První poskytnutý úvěr žalovaný řádně splácel. K prodlení se splátkami úvěru došlo na straně žalovaného proto, že utrpěl úraz a jeho jediným příjmem byly pouze nemocenské dávky. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne 30. 1. 2017 půjčila společnost [právnická osoba] žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 11 100 Kč vrátit v celkem 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Podle Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce byla dohodnuta výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 %. 4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne 7. 7. 2017 půjčila společnost [právnická osoba] žalovanému částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 24 100 Kč vrátit v celkem 58 týdenních splátkách po 1050 Kč. Podle Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce byla dohodnuta výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 %. 5. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne 7. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý měsíční příjem 15 620 Kč měsíčně, jeho výdaje včetně výdajů na bydlení činí 9 445 Kč měsíčně. 6. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně sjednávala se žalovaným uzavření smlouvy o úvěru v roce 2017. K žádosti o úvěr žalovaný předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a výplatní pásky za tři měsíce. Při posuzování schopnosti klienta splácet úvěr bylo vycházeno z principu, podle kterého měl klientovi zbýt z jeho příjmu dvojnásobek výše splátky úvěru. Nebyla prováděna lustrace klienta v databázi dlužníků a exekucí. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovaným žalobci. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvy o úvěrech považovat za platné porto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které mu poskytl žalovaný a dále měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a jeho výplatní pásky za poslední 3měsíce (rovněž poskytnuto žalovaným). Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právnímu předchůdci žalobce nelze podle názoru soudu vytýkat, že nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalovaného. Podle názoru soudu však zásadní chybou právního předchůdce žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Konkrétně jde o zásadu, podle které bylo možno úvěr poskytnout tomu, komu po odečtení výdajů zbyl čistý příjem rovnající se alespoň dvojnásobku měsíční splátky úvěru (tuto zásadu poskytnutí úvěru soud zjistil z výpovědi svědkyně [příjmení]). [ulice] splátka úvěru v případě úvěru ve výši 15 000 Kč činila nejméně 1 929 Kč (týdenní splátce 450 Kč odpovídá splátka 1 929 Kč měsíčně), měsíční splátka úvěru ve výši 35 000 Kč činila 4 500 Kč měsíčně (týdenní splátce 1 050 Kč odpovídá splátka 4 500 Kč měsíčně). Žalovanému po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu zbýval čistý příjem 6 175 Kč měsíčně, z tohoto zůstatku příjmu měl žalovaný splácet právnímu předchůdci žalobce měsíčně 6 425 Kč. Podle názoru soudu po odečtení splátek úvěrů nezbýval žalovanému po dobu splácení úvěru, tj. po dobu více než jednoho roku, žádný příjem. Žalovaný si nemohl vytvořit žádné finanční rezervy pro nenadálé životní situace, které si vyžadují zvýšené finanční výdaje, nebo situace, kdy dojde např. z důvodu delší nemoci ke snížení příjmu žalovaného. Nebylo možno reálně předpokládat, že se po takto dlouhé období nevyskytne v životě žalovaného nutnost zaplatit větší finanční obnos, který ohrozí jeho možnosti zaplati splátky celkem 6 425 Kč měsíčně, když mu z jeho příjmu po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu již zbývala částka, které nedosahovala ani výše měsíčních splátek úvěrů. Nebylo možno reálně předpokládat, že nedojde ke snížení příjmu žalovaného tak, jak se skutečně u žalovaného stalo (pracovní neschopnost). V případě schvalování úvěru žalovanému nebyla dokonce dodržena ani zásada, že po odečtení výdajů z příjmu žalovanému mu musí zbýt alespoň částka rovnající se dvojnásobku splátky úvěru (dvojnásobek splátek úvěrů činí 12 850 Kč měsíčně, žalovanému však po odečtení výdajů na bydlení a osobní spotřebu zbývala pouze částka 6 175