5 C 275/2021-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky 11 589,84 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným dne 3. 12. 2018, byl žalovaný povinen uhradit poskytnutou částku 7 200 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru a úrok nejpozději do 17. 12. 2018. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 200 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 389,84 Kč, který byl splatný dne 17. 12. 2018. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum], jak je patrno z potvrzení o provedení platby, avšak žalovaný úvěr v datech splatnosti nesplatil. Dne 2. 2. 2021 byla žalovanému odeslána upomínka. 2. Poskytovatel spotřebitelského úvěru postoupil pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně příslušenství se všemi právy s nimi spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. 3. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit, a proto byl platební rozkaz soudem zrušen. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 9. 2021, ke kterému se žalovaný nedostavil. Předvolání a žaloba má soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR [anonymizováno] [ústavní nález]. Předvolání k jednání i žaloba byly doručeny do vlastních rukou. Doručováno bylo do místa trvalého bydliště. Je věcí žalovaného, zda si zajistí vyzvedávání zásilek a fakticky se seznámí s obsahem písemností, které mu jsou doručovány. Zásilky se dostaly do sféry vlivu žalovaného a jsou považovány za doručené. Žalobce svou neúčast řádně omluvil. Soud při jednání rozhodl na základě předložených důkazů. 5. Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný se zavázal vrátit částku 7 200 Kč spolu s příslušenstvím do 17. 12. 2018. Součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Poskytnutí finanční částky dokládá potvrzení o provedené platbě. Žalovanému byly poskytnuty informace o úvěru, jak plyne z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným včetně jejího příslušenství byla postoupena žalobci. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021. Z předžalobní výzvy soud dále zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky výzvou ze dne 2. 2. 2021 a žalovanému byla stanovena třídenní lhůta k zaplacení pohledávky. Žalovaný zůstal nečinný. K žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. Listiny se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho trvalého bydliště. 6. Po provedeném řízení dospěl soud k tomuto skutkovému závěru. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa] provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách. Žalovaný poté zažádal právního předchůdce žalobce prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž provedl posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a dne 3. 12. 2018 poskytl bankovním převodem na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 7 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 17. 12. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 4 389,84 Kč. Žalovaný však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci nic neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se stal věřitelem žalovaného žalobce. 7. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanovením § 2395 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. V souzeném případě se žalobce po žalovaném domáhá vrácení poskytnutého úvěru a poplatků, které se podle smlouvy o úvěru zavázal žalovaný zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Žaloba je pouze částečně důvodná. 17. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Soud zhodnotil smlouvu o úvěru podle shora uvedených ustanovení a dospěl k názoru, že je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Neplatnost je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě a narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 18. Právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovanému poskytl částku 7 200 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, čímž se na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení převzal na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobce. Soud proto žalovanému dle § 1970 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 7 200 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to včetně úroku