5 C 345/2021-184 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 71 239,96 Kč. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel se žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne 18. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v trvání 72 měsíců. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobci vrátit, byla dohodnuta ve výši 37 041 Kč (20 000 Kč jistina, 17 041 Kč úroky) a měla být žalovanou hrazena ve splátkách po 514 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 23 %. Dále si smluvní strany dohodly doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu Podpora, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace. Splátka za výkon inkasní služby činila 82 Kč měsíčně a splátka za výkon doplňkové služby Podpora činila 269 Kč měsíčně. Cekem tedy měla žalovaná splácet částku 865 Kč měsíčně. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář, a dostala se se splátkami do prodlení. Žalovaná zaplatila pouze 2 splátky v celkové výši 1 730 Kč. Přestože žalobce žalované zaslal několik písemných upomínek, pravidelné měsíční splátky úvěru nebyly hrazeny. Žalobce proto úvěr zesplatnil. Celkový dluh žalované činí 71 239,96 Kč a je tvořen neuhrazenou jistinou 19 735,23 Kč, úroky 16 277,12 Kč, poplatkem inkasní služby 5 740 Kč, poplatkem doplňkové služby Podpora 18 830 Kč a náklady na upomínání 800 Kč (dohodnutý poplatek za 1. upomínku 300 Kč a dohodnutý poplatek za 2. upomínku 500 Kč), smluvní úroky za prodlení inkasní služby 65,47 Kč smluvní úroky za prodlení úvěru 4,51 Kč a smluvní pokuta 9 867,61 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k uhrazení výše žalované částky, žalovaná dosud žalobci nic nezaplatila. V doplněném žalobním tvrzení žalobce dále uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval bonitu žalované a její schopnost úvěr splácet. Žalovaná ve vyplněném dotazníku uvedla příjem 18 485 Kč měsíčně a měsíční závazky celkem 11 083 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na její účet. Smluvní strany si dále sjednaly poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 17 041 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že úvěr spolu s poplatkem žalobci vrátí, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 865 Kč. Žalobce provedl šetření možností žalované úvěr splácet z údajů o příjmech a výdajích žalované, které mu poskytla žalovaná. Žalovaná uvedla příjem 18 485 Kč měsíčně, měsíční závazky celkem 11 083 Kč. Dále provedl lustraci OP žalované, lustraci exekucí a lustraci insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 18. 2. 2020 uzavřela žalovaná se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč poukázané jí na její účet, uvedený ve smlouvě. Tyto prostředky se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 17 041 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná dosud žalobci zaplatila pouze 2 splátky v celkové výši 1 730 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním použitím cizí hodnoty nebo tím, za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek žalované. 12. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce provedl šetření možností žalované úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalované, které mu poskytla žalovaná. Dále provedl lustraci OP žalované, lustraci exekucí a lustraci insolvenčního rejstříku. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právnímu předchůdci žalobce nelze podle názoru soudu vytýkat, že nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalované. Podle názoru soudu však zásadní chybou právního předchůdce žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Podle názoru soudu po odečtení závazků žalované z jejího čistého příjmu zbýval žalované po dobu splácení úvěru, tj. po dobu 6 roků velmi nízký příjem. Žalovaná si nemohla vytvořit žádné finanční rezervy pro nenadálé životní situace, které si vyžadují zvýšené finanční výdaje, nebo situace, kdy dojde např. z důvodu delší nemoci ke snížení jejího příjmu. Nebylo možno reálně předpokládat, že se po takto dlouhé období nevyskytne v životě žalované nutnost zaplatit větší finanční obnos, který ohrozí její možnosti zaplati poskytnutého úvěru ve výši 865 Kč měsíčně, když jí z jejího příjmu po odečtení závazků zbývala pouze částka 6 537 Kč. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční