8 C 200/2021-45 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.220 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 6. 2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 9.600 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž mu vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která je tvořena zbývající částí jistiny úvěru ve výši 12.000 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1.440 Kč a úhradou za možnost hrazení splátek v hotovosti ve výši 3.780 Kč. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9.600 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč. 4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr z 14. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr bydlel jako spolubydlící, měl jednu vyživovací povinnost, byl na mateřské dovolené s nárokem na podporu 7.600 Kč a měl vedlejší podporu 6.300 Kč. Splácel již na úvěr 1.400 Kč. K žádosti doložil bankovní výpisy a doklad o rodičovské. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 6. Oznámením o postoupení pohledávek z 19. 2. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce. 7. Výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 23.514,02 Kč z titulu smlouvy o úvěru. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 14. 6. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9.600 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil celkem 4.380 Kč a ke dni splatnosti úvěru dlužil žalobci částku v celkové výši 17.220 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 23.514,02 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 18. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 19. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 20. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 12.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit společně s poplatkem ve výši 9.600 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr předchůdci žalobce řádně nevrátil, když na svůj dluh uhradil pouze 4.380 Kč a nadále dluží žalobci na jistině částku 7.620 Kč. 21. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 7.620 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 7.620 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy žalobce za dobu od 9. 8. 2