8 C 204/2021-46 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22.400 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 5. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem, celkem tedy částku 25.950 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 13 pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední byla splatná dne 29. 6. 2018. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž mu vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která činí 22.400 Kč a která je tvořena jistinou ve výši 15.000 Kč, úrokem z úvěru ve výši 2.616 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2.471 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.313 Kč. Žalobce dále tvrdil, že část závodu společnosti [právnická osoba], byla převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], která na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 29. 5. 2017 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10.950 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1.950 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru. 4. Z finanční analýzy z 29. 5. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjem 13.710 Kč a měsíční výdaje ve výši 6.730 Kč. 5. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný dne 29. 5. 2017 prohlásil, že bydlí ve společné domácnosti s přítelkyní, kde se podílí na chodu domácnosti. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru z 29. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím úvěru prohlásil, že druh, bydlí s přítelkyní, je zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], má příjem 13.710 Kč, průměrné náklady na domácnost má ve výši 6.730 Kč, doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu. 7. Dohodou o provedení práce má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 1. 2. 2017 dohodu o provedení práce se [právnická osoba], a. s. na pracovní úkol obsluha videoloterijních terminálů. Ze mzdových listů soud zjistil, že žalovaný měl u této společnosti příjem ve výši 6.800 Kč měsíčně. 8. Ze mzdových listů soud zjistil, že žalovaný měl u [jméno] [příjmení] příjem ve výši 7.700 Kč a 6.120 Kč měsíčně. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 10. Výzvou k plnění ze dne 6. 2. 2020 a předžalobní výzvou z 26. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 33.353,86 Kč z titulu smlouvy o úvěru. 11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 29. 5. 2017 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10.950 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil 3.550 Kč, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužné půjčky 15.000 Kč, na úrok z úvěru 2.616 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2.471 Kč, na inkasní poplatek 2.313 Kč a na poplatek za vyhodnocení úvěru 2.471 Kč, celkem tedy částku ve výši 22.400 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 33.353,86 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 21. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že se dostatečně zabýval otázkou závazků žalovaného. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 22. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužen