10 C 253/2022-27 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.. 2. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužného pojistného spolu s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným [datum] pojistnou smlouvu [číslo] to za účelem sjednání pojistného produktu [anonymizována čtyři slova]. Výše uvedenou pojistnou smlouvou bylo pojištěno vozidlo tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] z důvodu neuhrazení dlužného pojistného. První pojistné bylo ve výši 2 009,00 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce kvartální. Při zániku pojistné smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno je od 20. 4. 2021 do 30. 7. 2021. Žalobkyně tedy požaduje k úhradě částku 2 827 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum], svoji povinnost však žalovaný dobrovolně nesplnil, dosud ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 4. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 5. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů – pojistnou smlouvou, potvrzením o výši pojistného. O zaplacení byl žalovaný upomínán. 6. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 7. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem/provozovatelem výše uvedeného vozidla. Za předmětné období však žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jež vyžaduje zákon č. 168/1999 Sb. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu. Žalovaný tento neuhradil ani po opakovaných upomínkách. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku v žalované výši. Žalovaný tuto částku neuhradil ani po další výzvě žalobkyně. 8. Podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění vozidla“), Pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti. Uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika. Jednou pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti lze pojistit odpovědnost z provozu více vozidel, mají-li téhož vlastníka, nebo téhož provozovatele, nebo pokud má pojistník na uzavření smlouvy pojistný zájem založený poskytnutím úvěru nebo jiné obdobné finanční služby, jejímž účelem je nabytí vlastnického práva k vozidlu, nebo, jsou-li vlastník nebo provozovatel vozidla a pojistník součástí stejného koncernu. 9. Podle § 13 odst. 2 zákona o pojištění vozidla, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. 10. Podle § 2 783 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 11. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena pojistná smlouva dle ustanovení § 3 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2758 a násl. o. z. V souladu s ustanovením § 2 782 o. z. má pojistitel (žalobkyně) právo na pojistné za dobu do zániku pojištění. Požadavek žalobkyně na zaplacení pojistného je tedy důvodný. Bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že pojistné zaplatil, nebo že pojištění zaniklo již dříve. To však neučinil a z obsahu spisu se tyto okolnosti nijak nepodávají. Důvodným byl shledán i požadavek žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejich výše odpovídá ustanovení § 1970 o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni kalendářního pololetí, kdy došlo k prodlení. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 12. Protože svoji povinnost nesplnil žalovaný řádně, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužných neuhrazených částek, jehož výši a počátek prodlení soud shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.