10 C 60/2022-35 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.. 2. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen,, Smlouva“), jejímž předmětem byla částka ve výši 6 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 766 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,9753 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 140 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč (dále jen„ poplatek“). Žalovaný se však dostal do prodlení, sjednané splátky nehradil řádně a včas a za celou dobu trvání smluvního vztahu až do postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 2 629 Kč. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně žalovaného vyzývali k uhrazení dlužné částky. Žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 5. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů - aktivní věcná legitimace žalobce je prokázána smlouvami o postoupení pohledávky. Smlouva o půjčce prokazuje vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. O zaplacení byl žalovaný upomínán. 6. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby. 7. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno, a to dopisem ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 8. Vzhledem k tomu, že byla smlouva o půjčce uzavřena dne [datum], posuzoval soud věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), když § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 524 obč. zák., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 11. Dle § 517/2 obč. zák. - jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Podle § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění rozhodném na počátku prodlení výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Z úřední činnosti je soudu známa výše repo sazby stanovené ČNB pro rozhodné období, přičemž žalovaný úrok není vyšší než zákonný. 13. Dle tvrzení žalobkyně měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Bylo procesní povinností žalobkyně tvrdit a prokázat, že žalovanému skutečně předmětnou částku jako půjčku poskytla. Žalobkyně svou povinnost tvrzení i důkazní splnila, když žalovaný podepsal smlouvu o půjčce, jejíž součástí je prohlášení žalovaného, že předmětnou částku při podpisu smlouvy převzal. Na žalovaném tak bylo tvrdit a prokázat v rámci tohoto řízení, že žalovanou částku žalobci uhradil. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, však takto nepostupoval. Soud tedy uzavírá, že dluh trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovaného zavázal k úhradě uvedené částky. Soud žalobkyni rovněž přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní, když počátek prodlení soud považuje za odpovídající skutkovým zjištěním. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.