11 C 9/2022-48 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Náchodě domáhala, aby se žalovaná zdržela užívání studny na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec] a žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemků parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec]. Součástí parcely [číslo] je studna ve vlastnictví žalobkyně, přičemž studna se nachází při hranici pozemku s pozemkem žalované. Na hranici pozemku žalobkyně se nachází převážná část studny a nepatrná část (cca 0,5 m2) se nachází na pozemku žalované. Jedná se o historický přestavek ve smyslu § 1087 odst. 1 občanského zákoníku. Geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], byla oddělena část pozemku žalované a označena jako nově vzniklý pozemek [číslo]. Dle žalobkyně studnu vybudovali její právní předchůdci – manželé [příjmení], kteří vystupovali jako stavebníci. Stavební povolení mohlo být vydáno vlastníkovi pozemku, ale taktéž nevlastníkovi, který prokázal souhlas vlastníka s povolovanou úpravou, kdy o takový souhlas se jednalo v případě právních předchůdců žalované – manželů [příjmení], avšak jejich souhlas nemůže prokázat nabytí spoluvlastnického práva manželů [příjmení] ke studni. Z žádného důkazu nevyplývá vůle zřídit studnu společnou, manželé [příjmení] pouze dovolili manželům [příjmení] ze studny čerpat vodu. Studna zřízená v roce 1911 se stala součástí pozemků, snášela tak osud věci, k níž patřila a náležela vlastníkům pozemků. K 1. lednu 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., na základě kterého se studna stala věcí nemovitou. Po 1. dubnu 1964, kdy nabyl účinnosti zákon č. 40/1964 Sb. je studna považována a samostatnou věc, která je příslušenstvím věci hlavní. Předmětná studna splňuje požadavky kladené na studnu jako samostatný předmět právních vztahů, je stavbou a není součástí věci jiné. S účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v situaci, kdy je stavba umístěna na pozemcích ve vlastnictví různých osob, použijí se § 3056 a § 3058 občanského zákoníku jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby, stane-li se stavba součástí pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na než části stavby přesahují, ustanovení o přestavku. V případě, že by soud dovodil spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, žalobkyně vlastní nadpoloviční část studny. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že předmětná studna byla vybudována v roce 1911 dle dohody manželů [příjmení] a manželů [příjmení] o stavbě společné studny na základě písemného souhlasu uděleného manžely [příjmení] k stavbě společné zdi a studny ze dne [datum]. Stavba byla dokončena v roce 1912, v té době byl účinný zákon č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský, dle něhož k nemovitým věcem patří ty věci, které byly na zemi a půdě zřízeny s tím úmyslem, aby tam trvale zůstaly. Studna vybudovaná na hranici dvou pozemků připadla do spoluvlastnictví vlastníků daných pozemků. O záměru tehdejších vlastníků vystavět studnu tak, aby připadla do spoluvlastnictví, svědčí souhlas manželů [příjmení] ke stavbě výslovně společné zdi a studny, ale i skutečnost, že předmětná studna byla vybudována právě na hranici pozemků. Kdyby bylo při stavbě studny zamýšleno pouze výhradní vlastnictví studny, byla by postavena tak, aby do sousedního pozemku nezasahovala. Dle obecného zákoníku občanského, kdykoli vlastnictví téže věci nebo jedno a totéž právo nedílně náleží několika osobám, je tu společenství. Společenství se zakládá mimo jiné i na zákoně. Spoluvlastnictví vzniklo na základě zákona, kdy samotným vystavěním studny na hranici pozemků připadla studna do spoluvlastnictví obou někdejších vlastníků pozemků. Žalovaná dále uvedla, že nelze uvažovat o existenci přestavku, nebo kritérium„ malé části“ je splněno ve chvíli, kdy na cizí pozemek zasahuje část stavby o velikosti to 10 % celé stavby, avšak na pozemku ve vlastnictví žalované se nachází necelá polovina studny. Spoluvlastnictví žalobkyně a žalované je v souladu s ustanovením § 825 obecného zákoníku občanského spoluvlastnictvím ideálním a nikoli reálným, a proto žalobkyni i žalované náleží k předmětné studně ideální poloviční podíl. Vyloučení z užívání předmětné studně nelze považovat za běžnou správu společné věci. 3. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví 751, k.ú. [obec] soud zjistil, že žalovaná je vlastnicí pozemků parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec]. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví 757, k.ú. [obec] soud zjistil, že žalobkyněně je vlastnicí pozemků parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec]. 4. Z geometrického plánu [číslo] vytvořeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] soud zjistil, že z pozemku parc. [číslo] byl nově vymezen pozemek parc. [číslo] o velikosti 0,32 m2, ostatní plocha. 5. Z dopisu stavebního mistra [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a z povolení k stavbě ze dne [datum], soud zjistil, že manželům [příjmení] byla povolena stavba domku, a to včetně studně do hloubky 10 m. 6. Ze souhlasu manželů [příjmení] soud zjistil, že manželé [příjmení] povolili manželům [příjmení] postavit společnou zeď a studnu. 7. Ze stavebního plánu vytvořeného stavitelem [jméno] [příjmení] za účelem výstavby domku manželů [příjmení] soud zjistil, že studna je zakreslena na hranici předmětných pozemků, kdy svou polovinou zasahuje na pozemek ve vlastnictví žalobkyně a druhou polovinou na pozemek ve vlastnictví žalované. 8. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění. 9. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec] a žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemků parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec]. Na hranici pozemků je vybudována studna, která je umístěna z části na pozemku parc. [číslo] z části na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. K vybudování studny došlo v roce 1911, kdy studna byla vybudována na základě písemného souhlasu uděleného manžely [příjmení] (právní předchůdci žalované) k stavbě společné zdi a studny, kdy tento souhlas byl udělen manželům [příjmení] (právní předchůdci žalobkyně). Dle původních plánů stavby domku měla být studna vykopána z poloviny na pozemku manželů [příjmení] a z poloviny na pozemku manželů [příjmení]. Fakticky se na pozemku ve vlastnictví žalované nachází menší část studny, na pozemku žalobkyně část větší. Studna byla užívána vlastníky obou pozemků. 10. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 28. 2. 1944, sp. zn. Rv I 782/43 soud předmětnou věc zhodnotil podle následujících ustanovení. 11. Podle § 825 zákona č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský (dále jen „o. z. o.“) kdykoli vlastnictví téže věci nebo jedno- a totéž právo nedílně náleží několika osobám; je tu společenství. Zakládá se na náhodné události; na zákoně; na posledním pořízení; nebo na smlouvě. 12. Podle § 854 o. z. o. brázdy, ploty dělané i samorostlé, ohrady, zdi, soukromé potoky, stoky, místa a jiné podobné rozhrady, jež jsou mezi sousedními pozemky, pokládají se za společné vlastnictví, ač nedokazují-li opak znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky. 13. Podle § 293 o. z. o. věci, které bez porušení jejich podstaty s jednoho místa na druhé lze přenášeti, jsou movité, jinak jsou nemovité. Věci, které o sobě jsou movité, pokládají se v právním smyslu za nemovité, tvoří-li na základě zákona nebo vlastníkova určení příslušenství nemovité věci. 14. Podle § 297 o. z. o. rovněž tak patří k nemovitým věcem ty, které byly na zemi a půdě zřízeny s tím úmyslem, aby tam trvale zůstaly, jako: domy a jiné budovy se vzduchovým prostorem v kolmé čáře nad nimi; rovněž: nejen vše, co do země je zapuštěno, ve zdi upevněno, přinýtováno a přibito, jako: kotly na vaření piva, na pálení kořalky a zazděné skříně, nýbrž i takové věci, které jsou určeny, aby se jich při nějakém celku stále upotřebovalo: např. u studní okovy, provazy, řetězy, hasící nářadí a podobně. 15. Ze souhlasu manželů [příjmení] a ze stavebního plánu má soud za prokázané, že studna byla zřízena jako společná, kdy souhlas manželů [příjmení] byl udělen ke stavbě společné zdi a studny a stavební plán dokládá její umístění přímo na rozhraní obou pozemků, kdy na každý z pozemků zasahovala studna svou polovinou. O tom, že studna byla společná, vypovídá i skutečnost, že tato byla používána oběma vlastníky dotčených pozemků, tedy jak manžely [příjmení], tak manžely [příjmení]. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 28. 2.1944, sp. zn. Rv I 782/43 soud zastává názor, že tím, že vlastníci sousedních pozemků zřídili jedinou studnu tak, že tato se nachází na pozemcích obou sousedů a že oba sousedé brali ze studny vodu, projevili jednoznačně vůli zříditi studnu společnou. Jest proto práva zřizovatelů sporné studny a tudíž i práva sporných stran jako jejich právních nástupců posuzovati podle předpisů §§ 825 a násl. obč. zák. o společenství vlastnictví a jiných věcných práv, pro něž v pochybnosti platí i zákonná domněnk