12 C 110/2022-38 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce ve výši 8 000 Kč, dne [datum] byl uzavřen dodatek ke smlouvě a žalobce zapůjčil žalovanému další 2 000 Kč. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (jistina), které byly žalovanému zaslány na bankovní účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 100 Kč (poplatek). Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost COOL CREDIT má za to, že tento [příjmení] je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy). Celková výše dluhu, kterou žalobce požaduje, činí 15 600 Kč (jistina, poplatek náklady spojené s vymáháním pohledávky). Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 5 000 Kč (s ohledem § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru, a rozhodnutí žalobce nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobce vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru). 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Soud, vycházeje z obsahu spisu, učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Smlouvou o zápůjčce, dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], jejíž součástí jsou i Všeobecné smluvní podmínky, má soud za prokázané, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalovanému půjčil částku 10 000 Kč s tím, že tuto vrátí spolu s částkou souhrnného poplatku 3 100 Kč v pravidelných splátkách. Zapůjčenou částku žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což na smlouvě o půjčce stvrdil svým podpisem. Žalovaný porušil svůj závazek zápůjčku řádně vrátit, čímž mj. vznikl v souladu se smluvními ujednáními žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty. 6. Upomínkami ze dne [datum], [datum], opakovanou výzvou k úhradě dne [datum], [datum] a [datum], má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán k úhradě dlužné částky. 7. Předžalobní výzvou k plnění a poštovní dodejkou, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to bezodkladně ode dne obdržení výzvy. 8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud za osvědčenou na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Ve vztahu k žalovanému má soud současně aktivní věcnou legitimaci žalobce za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno dopisem ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 13. Dle tvrzení žalobce měla být mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Jelikož smlouva o zápůjčce je tzv. reálný kontrakt, tj. k jejímu uzavření dojde dle § 2390 občanského zákoníku teprve přenecháním druhově určené věci, tj. peněz, bylo procesní povinností žalobce tvrdit a prokázat, že žalovanému skutečně předmětnou částku jako zápůjčku poskytl. Žalobce svou povinnost tvrzení i důkazní splnil, když žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce a v řízení bylo prokázáno, že předmětná částka 8 000 Kč a následně 2 000 Kč byla zaslána na bankovní účet žalovaného. Na žalovaném tak bylo tvrdit a prokázat v rámci tohoto řízení, že žalovanou částku žalobci uhradil. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, však takto nepostupoval. Soud tedy uzavírá, že dluh trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovaného zavázal k úhradě zbylé zapůjčené částky. Současně byla žalobci přiznána i smluvní pokuta, která byla ve smlouvě sjednána, obě strany s ní souhlasily a současně odpovídá výši a zákonným náležitostem. Soud žalobci rovněž přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem, když počátek prodlení soud považuje za odpovídající skutkovým zjištěním. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 000 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 000 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.