15 C 181/2023-51 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 26 050 Kč z titulu nesplacení zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Dále požadoval zaplacení 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 26 050 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 7 600 Kč, částky 2 500 Kč představující vynaložené náklady na písemné výzvy žalovanému v souvislosti s jeho prodlením se splacením zápůjčky a náhradu nákladů řízení. 2. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu sdělil, že k prověření úvěryschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Tato skutečnost povede zřejmě k tomu, že soud rozhodne, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalobce tedy žádal, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobci vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím e-mailu, kde sdělil, že pracuje v zahraničí, není schopen se na jednání dostavit, žalovaný souhlasil s nárokem žalobce a souhlasil, aby jednání proběhlo bez jeho přítomnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce a jejího dodatku, zákaznické karty, Všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o provedené platbě a zprávy společnosti [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytl finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen tyto prostředky vrátit spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 6 050 Kč, a to nejpozději do [datum]. V případě prodlení žalovaného se splněním jeho závazků ze smlouvy, byl žalovaný povinen dle smlouvy uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Současně bylo sjednáno, že žalovaný je povinen v případě svého prodlení nahradit žalobci náklady účelně vynaložené, které mu s tímto prodlení žalovaného vnikly. Výše nákladů za písemnou upomínku byla sjednána ve výši 500 Kč, maximální počet zaslaných výzev byl sjednán na 5. Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by žalobce zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěryschopnost žalovaného. V zákaznické kartě u žalovaného žalobce zaznamenal pouze příjem žalovaného ze zaměstnání. V kartě nejsou zaznamenány jiné údaje, např. stran zkoumání rodinných poměrů žalovaného, jeho bydlení a dalších výdajů včetně případných jiných závazků. 5. Z výzev a upomínek ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný zápůjčku včetně poplatku ve sjednaném termínu nesplatil, neuhradil je ani po opakovaných výzvách žalobce. Ze stejných listin má soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému celkem 5 výzev, za něž účtoval za každou náklady ve výši 500 Kč. 6. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o zápůjčce. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce poskytl na základě smlouvy o zápůjčce a jejího dodatku žalovanému finanční prostředky v celkové výši [částka]. Dle obsahu smlouvy byl žalovaný povinen tyto prostředky vrátit spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky v celkové výši [částka], a to nejpozději do [datum]. V případě prodlení žalovaného se splněním jeho závazků ze smlouvy, byl žalovaný povinen dle obsahu smlouvy uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Současně bylo sjednáno, že žalovaný je povinen v případě svého prodlení nahradit žalobci náklady účelně vynaložené, které mu s tímto prodlení žalovaného vnikly. Výše nákladů za písemnou upomínku byla sjednána ve výši [částka], maximální počet zaslaných výzev byl sjednán na 5. Žalovaný finanční prostředky žalobci nevrátil ani po písemných výzvách žalobce. Soud nemá za prokázané, že by žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěryschopnost žalovaného. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Žaloba je v části důvodná. 15. Soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému v lednu 2022 částku v celkové výši 20 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a jejího dodatku. Žalovaný tuto částku doposud nevrátil, a to ani po výzvách žalobce. Žalobce přitom nedoložil, že řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o zápůjčce úvěryschopnost žalovaného, kdy pouhé zjištění měsíčního příjmu žalovaného soud nepovažuje v tomto směru za dostatečné. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o zápůjčce je neplatná. Soud má tak za to, že v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Účelem této úpravy je tedy především předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále