5 C 243/2022-35 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 599,65 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 4 296 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 664 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Z poskytnuté částky žalovaný zaplatil pouze 2 770 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce. Z titulu poskytnutého úvěru soud po žalovaném požaduje zaplacení dosud nesplacené jistiny 3 599,65 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč. Domáhá se také zaplacení smluvních úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. 3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a smluvních podmínek smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 296 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 664 Kč, přičemž první splátka je splatná do jednoho měsíce od podpisu smlouvy. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen “o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je pouze částečně důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V případě závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je nutno nárok žalobce posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z.. 14. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 15. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedené zjištění poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 16. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 5 000 Kč, za poskytnutí této částky měla žalovaný zaplatit poplatek celkem 4 296 Kč. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud přiznal žalobci právo na zaplacení části jistiny úvěru, kterou dosud žalovaný nevrátil. Žalobce požaduje dosud nesplacenou jistinu ve výši 3 599,65 Kč. Žalovaný z poskytnutého úvěru podle žalobního tvrzení vrátila 2 770 Kč. Pokud tuto částku soud odečte od žalobcem požadované jistiny 3 599,65 Kč, zbývá žalovanému k zaplacení jistina 829,65 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalovaného nároku soud žalobu zamítl, neboť žalovaný částku, kterou jako bezdůvodné obohacení od právního předchůdce žalobce získal, již vrátil. Vzhledem k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy soud nemohl přiznat ani smluvní úrok ani smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, ani další poplatky, který si žalobce nárokoval v souvislosti s uzavřením smlouvy. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru, vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně ode dne vzniku prodlení. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, což soud považuje za důvodný požadavek. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu v převážné části úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.