55 C 24/2021-69 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 126 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 205 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, úrokem 89,99 % ročně z částky [částka] od 21. 8. 2020 do 13. 9. 2020 ve výši [částka], úrokem ve výši 10 % ročně z částky [částka] od 14. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2020 dosáhne částky [částka]. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Za úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 89,99 % a úvěr splácet ve 30 měsíčních splátkách po [částka]. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 661 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěru schopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný z poskytnutého úvěru zaplatil pouze 3 splátky, tj. celkem částku [částka]. V důsledku prodlení žalovaný tak žalobci dluží jistinu úvěru v celkové výši 92 346,96 Kč, smluvní pokuty 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, počínaje dnem 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobce však požaduje tuto smluvní pokutu pouze ke dni vyhotovení žaloby, tj. ve výši [částka]. Dále žádá úrok z poskytnutého věru ve výši 89,99 % a úrok z prodlení za dobu od 91. dne do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k soudnímu jednání se nedostavil. 3. Z návrhu na uzavření smlouvy a oznámení o schválení úvěru považuje soud za prokázané, že mezi žalobcem jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 30 splátkách po [částka] měsíčně. 4. Z předsmluvního formuláře a Hodnocení klienta soud zjistil, že žalobce před poskytnutím úvěru zjišťoval schopnost žalovaného úvěru splácet z údajů, které mu poskytl žalovaný. Žalovaný uvedl příjem celkem [částka] měsíčně a výdaje [částka] měsíčně. Předložil pracovní smlouvu uzavřenou se svým zaměstnavatelem [právnická osoba] dne 11. 11. 2019 na dobu určitou, tj. do 31. 10. 2020. Z Pojištění schopnosti splácet úvěr soud dále zjistil, že pojištění, které k úvěrové smlouvě uzavřel žalovaný, se nevztahuje na skončení pracovního nebo služebního poměru sjednaného na dobu určitou. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2048 o.z., Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. V souzeném případě se žalobce po žalovaném domáhá podle shora citovaných ustanovení vrácení poskytnutého úvěru, zaplacení smluvených úroků za poskytnutý úvěr, zaplacení úroků z prodlení a zaplacení smluvní pokuty. 12. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které mu poskytl žalovaný, dále měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a jeho výpisy z jeho účtu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Žalobci nelze podle názoru soudu vytýkat, že nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalovaného. Podle názoru soudu však zásadní chybou žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Jde především o to, že Smlouva o úvěru uzavřená dne 13. 2. 2020 předpokládala splátky ve výši 7 650 Kč měsíčně po dobu 30 měsíců, tj. do 13. 8. 2022, přičemž žalovanému končila pracovní smlouva dne 31. 10. 2020, tedy dávno předtím, než skončila jeho povinnost splátky žalobci platit. Pracovní smlouvu měl žalovaný uzavřenou na dobu určitou, to znamená, že v případě jejího ukončení a nenalezení nového zaměstnání s dostatečným příjmem, se na tuto situaci nevztahovalo ani pojištění schopnosti splácet, které žalovaný uzavřel. Žalovaný si nemohl ze svého příjmu vytvořit dostatečné finanční rezervy pro situaci, kdy mu skončí pravidelný měsíční příjem z jeho zaměstnání. Žalobce nemohl reálně předpokládat, že po 31. 10. 2020 bude mít žalovaný takový dostatečný příjem, aby mohl splátky, k nimž se smluvně zavázal, platil. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy po celou dobu jejího trvání plnit. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného. 13. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě žalobci z poskytnutého úvěru ve výši [částka] dosud vrátil pouze [částka], na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil o částku [částka] (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je tedy rovna částce [částka