8 C 112/2022-102 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8.844,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena„ Smlouva k službě [anonymizováno] účet“, na základě které byla žalovanému zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet s limitem odložených plateb. Žalovaný využil služeb v celkové výši 7.514,52 Kč, na které žalobci přes opakované výzvy uhradil pouze 71,96 Kč, přičemž za prodlení byl žalovanému vyúčtován poplatek 1.402 Kč, na který žalovaný žalobci ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Po provedeném řízení učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] došlo mezi účastníky k právnímu jednání, které vedlo k vyhotovení„ Smlouvy k službě [anonymizováno] účet“. Právní jednání mezi účastníky probíhalo na základě prostředků komunikace na dálku, kdy online smlouva byla žalovaným podepsána aktivací [anonymizováno] účtu, přičemž uzavření Smlouvy bylo ověřeno prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalovaného s tím, že aktivací [anonymizováno] účtu měl žalovaný odsouhlasit obsah k službě [anonymizováno] účet, stejně tak znění Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] Žalobce má s vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Žalobce prostřednictvím služby [anonymizováno] účet žalovanému umožnil hrazení nákupů uskutečněných online ve vybraných e-shopech, které podporují platební metodu [anonymizováno], dále možnost zaplatit za žalovaného složenky nebo faktury za elektřinu, plyn, operátory, platby na e-shopu apod. (dále jen„ Twisto Snap“) a možnost platit zboží a služby prostřednictvím zřízené [anonymizováno] Karty. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 7.514,52 Kč, avšak na jednotlivá vyúčtování uhradil pouze 71,96 Kč. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření Smlouvy k službě [anonymizováno] účet ze dne [datum] v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobce měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999). Vzhledem k tomu, že uzavření Smlouvy k službě [anonymizováno] účet nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., lze k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách [webová adresa]). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky na internetových stránkách žalobce, přičemž žalovaný uvedený dokument nijak nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z kopie občanského průkazu), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy, lze sice dospět k závěru, že žalobce jednal s žalovaným, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobce soudu předložil znění smlouvy ve formátu elektronického souboru pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobce tudíž neprokázal, že forma jednání, kterou zvolil, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu k službě [anonymizováno] účet ze dne [datum] v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zadání uživatelského jména a hesla v uživatelském účtu ani předložení kopie občanského průkazu žalovaného přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřel skutečně žalovaný a že žalovaný tím potvrdil svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobce předložil soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží. 10. Žalobce však soudu prokázal, že žalovanému prostřednictvím čerpání služeb uhradil 7.442,56 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 7.442,56 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 7.442,56 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy soud za rozhodný okamžik, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení dlužné částky, považuje den [datum], kdy byla žalovanému doručena žaloba, neboť dřívější doručení výzvy k plnění se žalobci v řízení nepodařilo prokázat. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, přičemž zbývající část úroku z prodlení byla vypořádána ve výroku I. rozsudku. 11. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit poplatek z prodlení, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok I. rozsudku). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně z převážné části úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1.489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve sku