8 C 120/2022-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu a) částku 14.853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.853 Kč od [datum] do zaplacení a b) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Tvrdil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl na účet žalované peněžní prostředky ve výši 12.100 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit žalobci poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.753 Kč. Jelikož žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila, když ke dni splatnosti [datum] svůj závazek neuhradila, domáhá se žalobce na žalované uhrazení i částky 2.500 Kč představující náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalované. 2. Žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila. 3. Smlouvou o zápůjčce uzavřené prostředky elektronické komunikace dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce se zavázal poskytnout bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 12.100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit žalobci společně s poplatkem ve výši 2.753 Kč do [datum]. 4. Potvrzením o platbě má soud za prokázané, že žalobce dne [datum] zaslal na účet č. [bankovní účet] částku 12.100 Kč. 5. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaná prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa] provedla svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámila se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaná následně obdržela bezpečnostní kód na svůj telefon a poté zažádala žalobce prostřednictvím webových stránek [webová adresa] o poskytnutí zápůjčky ve výši 12.100 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž řádně provedl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Následně dne [datum] žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] peněžní prostředky ve výši 12.100 Kč. Žalovaná byla dle smlouvy povinna poskytnutou zápůjčku splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 2.753 Kč. Žalovaná však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci ničeho neuhradila. 6. Jelikož byla smlouva o zápůjčce, ze které ze žalobce domáhá plnění, uzavřena dne [datum], posuzoval soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která je neplatná, neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že by provedl řádné šetření úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy žalované poskytl dne [datum] částku 12.100 Kč, kterou měla žalovaná žalobci vrátit do [datum] společně s poplatkem ve výši 2.753 Kč. Žalovaná ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Soud jí proto dle § 1970 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 12.100 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to včetně úroku z prodlení (výrok II. rozsudku). 15. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky sjednána v rozporu se zákonem, je neplatná, a proto soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku). Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.351 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 60 % celkových nákladů řízení (2.252 Kč), když od 80 % úspěchu žalobce odečetl 20 % úspěchu žalované. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci v převážné části úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. 18. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.