8 C 170/2022-59 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 6.350 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.200 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 4.450 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum] a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 4.938,89 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 1.411,11 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 6.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly úrok ve výši 1.200 Kč, poplatek ve výši 1.200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. V článku 1.4 smluvních podmínek si účastníci sjednali úrokovou sazbu 32,15 % ročně. 4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr z [datum] soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl ženatý, bydlel jako nájemník s manželkou, neměl nezaopatřené dítě, měl hlavní příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] ve výši 18.500 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 2.000 Kč, osobní výdaje měl ve výši 3.500 Kč. K žádosti doložil potvrzení o příjmu, složenky a pracovní smlouvu. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 6. Oznámením o postoupení pohledávek z [datum] a podacím lístkem z [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru [číslo] na žalobce. 7. Výzvou k plnění z [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 9.706 Kč. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 4.450 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum] a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužného úvěru 4.938,89 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 1.411,11 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný byl ženatý, bydlel jako nájemník s manželkou, neměl nezaopatřené dítě, měl hlavní příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] ve výši 18.500 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 2.000 Kč, osobní výdaje měl ve výši 3.500 Kč. K žádosti doložil potvrzení o příjmu, složenky a pracovní smlouvu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve účinném znění (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 18. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše jiných závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 19. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti posk