8 C 225/2022-37 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu a) částku 25.838 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.838 Kč od [datum] do zaplacení a b) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 6.185 Kč. Tvrdil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl na účet žalované peněžní prostředky ve výši 19.500 Kč s tím, že žalovaný se zavázal uhradit žalobci poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.338 Kč. Jelikož žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti [datum] na svůj závazek uhradil pouze 3.292 Kč, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení i částky 2.500 Kč představující náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalované. Ve svém podání z [datum] žalobce uvedl, že na svůj dluh dne [datum] uhradil 2.000 Kč. 2. Žalovaný se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Skutková tvrzení žalobce nikterak nesporoval. 3. Smlouvou o zápůjčce uzavřené prostředky elektronické komunikace dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce se zavázal poskytnout bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 19.500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobci společně s poplatkem ve výši 6.338 Kč do [datum]. 4. Potvrzením o platbě má soud za prokázané, že žalobce dne [datum] zaslal na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 19.500 Kč. 5. Potvrzením o platbě má soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] zaslal na účet žalobce peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč. 6. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa] provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámil se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaný následně obdržel bezpečnostní kód na svůj telefon a poté zažádal žalobce prostřednictvím webových stránek [webová adresa] o poskytnutí zápůjčky ve výši 19.500 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž řádně provedl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Následně dne [datum] žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] peněžní prostředky ve výši 19.500 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen poskytnutou zápůjčku splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6.338 Kč. Žalovaný však do doby splatnosti na dlužnou pohledávku žalobci přes opakované výzvy uhradil pouze 3.292 Kč, konkrétně dne [datum] částku 2.000 Kč. 7. Jelikož byla smlouva o zápůjčce, ze které ze žalobce domáhá plnění, uzavřena dne [datum], posuzoval soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která je neplatná, neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že by provedl řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl dne [datum] částku 19.500 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do [datum] společně s poplatkem ve výši 6.338 Kč. Žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobce vrátil pouze 3.292 Kč, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud mu proto dle § 1970 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 16.208 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to včetně úroku z prodlení (výrok II. rozsudku). 16. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky sjednána v rozporu se zákonem, je neplatná, a proto soud žalobu ve zbývající části, včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku). Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v řízení úspěšný téměř ve stejném rozsahu, v jakém byl úspěšný žalobce. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. 18. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.