8 C 27/2022-54 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1.975 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 21. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 1.400 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 20. 2. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 410 Kč a poplatkem za volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný však svoji povinnost vrátit poskytnutý úvěr ve stanové době nesplnil. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval, k jednání se bez řádné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru z 21. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 21. 1. 2021 peněžní prostředky ve výši 1.400 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splatit do 20. 2. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 410 Kč a poplatkem za volitelné služby ve výši 165 Kč. 4. Výplatními páskami za měsíce červen, červenec a srpen 2020 má soud za prokázané, že žalovaný dosáhl u zaměstnavatele [právnická osoba] průměrný čistý měsíční příjem ve výši 17.424 Kč. 5. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa] provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámil se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaný následně zažádal žalobce prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru ve výši 1.400 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž prováděl řádné šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Následně dne 21. 1. 2021 žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 21. 1. 2021 peněžní prostředky ve výši 1.400 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen poskytnutou zápůjčku vrátit do 20. 2. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 410 Kč a poplatkem za volitelné služby ve výši 165 Kč. Žalovaný však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci ničeho neuhradil. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl řádné šetření úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 s. ú, když v řízení neprokázal, zda se zabýval celkovým rozsahem závazků žalovaného. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl dne 21. 1. 2021 částku 1.400 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do 20. 2. 2021 společně s poplatky ve výši 575 Kč. Žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud mu proto dle § 2991 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 1.400 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to včetně úroku z prodlení, když splatnost dlužné částky nastala dle smlouvy ke dni 20. 2. 2021 a od následujícího dne je žalovaný podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení, a proto je povinen platit žalobci i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (výrok II. rozsudku). 14. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky sjednána v rozporu se zákonem, je neplatná, a proto soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně v převážné části úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. 16. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.