10 C 28/2023-39 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši [částka]. Žalovaný vyčerpal úvěr v celé výši. K vrácení vypůjčené částky se žalovaný zavázal splácet úvěr a úroky z úvěru žalobci pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 587 Kč vždy v 20. Den každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka byla splatná ke dni [datum]. Společně s vrácením poskytnuté jistiny se žalovaný zavázal k placení úroku z vypůjčené částky ve výši 7,99 % p.a. a dále k zaplacení cen podle ceníku žalobce. Součástí smluvního ujednání dle čl. 3 odst. 3.1 Smlouvy o úvěru bylo kapitalizování úroků do jistiny, které se tak stávaly její součástí a byly následně hrazeny společně s jistinou v rámci pravidelných anuitních splátek úvěru. Žalovaný se dále zavázal, že při porušení peněžitých povinností zaplatí kromě řádného úroku z úvěru navíc i úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené platnými právními předpisy, která ke dni podpisu úvěrové smlouvy odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodu. Žalovaný uhradil pouze dvě splátky ve sjednané výši a to dne [datum] a dne [datum] a část splátky v částce 573,54 Kč dne [datum], celkem tedy za celou dobu úvěrového vztahu uhradil na jistinu 17 747,54 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv o to byl písemně i telefonicky upomínán. Jelikož došlo k prodlení s úhradou více jak dvou splátek, případně prodlení jedné splátky v době delší než tři měsíce, využila žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za splatný, upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný ani poté neuhradil své splatné závazky. Žalobkyně tedy zaslal dne [datum] žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. Celková pohledávka ve výši [částka] je tvořena dlužnou jistinou v částce [částka] (nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru), zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % za období od [datum] do [datum] v částce 448,29 Kč a dlužnými poplatky v celkové výši 1 800 Kč dle sazebníku věřitele, které jsou tvořeny položkou – náklady spojení s prodlením 2 x 900 Kč ze dne [datum] a [datum]. Od dne [datum] nebylo na úvěrový dluh plněno ničeho. Žalobkyně si nárokuje z nesplacené jistiny v částce [částka] řádný úrok v sazbě 7,99 % p.a. od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v sazbě 11,75 % p.a. od [datum] do zaplacení. 2. V řízení soud vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky elektronickým platebním rozkazem ze dne 29. 12. 2022, [číslo jednací], který byl žalovanému doručen dne [datum]. Proti němu si žalovaný podal v zachované lhůtě odpor, který však relevantně neodůvodnil. 3. Součástí platebního rozkazu byla i výzva dle § 114b zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se žalovaný pro případ podání odporu ve věci vyjádřil ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu s tím, že ve vyjádření je povinen uvést, zda nárok žalobkyně uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu. Žalovaný byl poučen, že uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř.). Dále byla žalovaný poučen, že jestliže nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, je povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Nemůže-li žalovaný podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání. Na výzvu soudu je povinen tvrzený vážný důvod prokázat. Žalovaný byl dále poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). 4. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 5. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 6. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 7. Podle § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. 8. Žalovaný na výzvu soudu dle § 114b o. s. ř. ve stanovené lhůtě adekvátně nereagoval, proto ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. došlo ke vzniku fikce uznání žalovaného nároku. Soudu žalovaný netvrdil rozhodné skutečnosti vedoucí k závěru, že žalobou uplatněný nárok je zcela, popřípadě částečně nedůvodným. Žalovaný rovněž neoznačil žádné důkazy vedoucí k tomuto závěru. 9. Povinnosti vyjádřit se ve smyslu § 114b o. s. ř. dostojí žalovaný pouze tehdy, jestliže z jejího včasného podání vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává (což v daném případě nebylo splněno) a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, kteréžto povinnosti žalovaný také nedostál. Lze konstatovat, že odpor žalovaného neobsahuje údaje nutné ke splnění povinnosti kvalifikovaně se vyjádřit ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř., jelikož především neobsahuje údaje týkající se věci samé a má to tedy pro žalovaného stejné procesní následky, jako kdyby se vůbec nevyjádřil, proto ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. došlo ke vzniku fikce uznání žalovaného nároku (viz např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2010, sp. zn. 26 Cdo 1265/2010, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.8.2008, sp.zn. 21 Cdo 3597/2007). 10. Vzhledem k tomu, že se nejedná o věc, ve které nelze uzavřít a schválit smír a vzhledem k tomu, že k výzvě soudu dle § 114b o. s. ř. se ve stanovené lhůtě žalovaný nevyjádřil kvalifikovaným způsobem, došlo tak ke vzniku fikce uznání žalovaného nároku dle § 153a odst. 3 o.s.ř. a soud rozhodl při splnění zákonných podmínek dle § 153a o.s.ř. rozsudkem pro uznání. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní s ohledem na § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 29 198 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 28 598 Kč a dále v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. částka 600 Kč jako paušální náhrada za celkem dva úkony po 300 Kč (předžalobní výzva k plnění a vyhotovení a zaslání návrhu na vydání platebního rozkazu). Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 29 198 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.