12 C 66/2023-44 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 16 938,88 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že poskytl žalovanému, který nebyl zdravotně pojištěn v ČR, dne [datum], [datum] a [datum] samoplátcovskou zdravotní péči. Z tohoto titulu žalobci vznikl v souladu s přílohou zák. č. 48/1997 Sb., v platném znění, nárok na úhradu této péče v celkové výši 16 938,88 Kč, vyúčtovaný fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou do [datum]. Žalovaný dne [datum] podepsal uznání dluhu. Žalovaný byl v souladu s citovaným právním předpisem povinen uhradit náklady za samoplátcovskou péči dle vystavené faktury. Do dnešního dne žalovaný na pohledávku žalobce nic neuhradil, ač k tomu byl žalobcem vyzván. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem souhlasil již v samotné žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Ukrajiny, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o předmětném právu v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen„ ZMPS“), neboť dne [datum] byla v Kyjevě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen„ Smlouva“), uveřejněna pod [číslo] Sb. m. s. – účinná od [datum]. Podle ustanovení článku [číslo] Smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Věcná příslušnost Okresních soudů se pak podává z ustanovení § 9 občanského soudního řádu„ a contrario“. Místní příslušnost podepsaného soudu je dána z toho důvodu, že v době zahájení řízení byl tento soud soudem místa bydliště žalovaného, kterému byla území České republiky udělena tzv. dočasná ochrana. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude právní vztah řídit. Podle čl. 48 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. V daném případě tedy právním řádem České republiky. Nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel služby (žalobce) měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce faktické i trvalé bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu státní příslušností žalovaného nemůže toto svou intenzitou převážit. 5. Tvrzení žalobce se soudu podávají z jím provedených listinných důkazů, konkrétně z faktury [číslo] ze dne [datum], výzvy k úhradě platby a doručenkami (obálkami), uznáním dluhu ze dne [datum]. Uvedenými důkazy má soud shora popsaná tvrzení za zcela prokázaná a skutkový stav ve výše popsaném rozsahu za zjištěný. 6. Žalobce poskytl žalovanému nutnou a neodkladnou zdravotní péči (na pracovišti ÚKBD Extrahumánní genom), přičemž nárok na úhradu této péče má oporu v příloze [číslo] zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění. 7. Dle § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná, proto žalobě vyhověl. Soud toto jednání posoudil dle § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a contrario, ve spojení s § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotnických službách, kdy žalobce poskytl žalovanému péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění, a proto žalovanému vznikla povinnost žalobci uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložil. Žalovaný svůj dluh dle [datum] písemně uznal. Jelikož žalovaný neprokázal, že došlo k úhradě za poskytnuté služby ze strany žalovaného, soud má za to, že povinnost na straně žalovaného stále trvá, a proto ho zavázal k povinnosti k uhrazení celkové částky ve výši 16 938,88 Kč spolu s úroky z prodlení od uplynutí data splatnosti vystavené faktury. Lhůtu k plnění uložil soud jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 400 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, částku 600 jako režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za celkem dva úkony po 300 Kč za jeden (předžalobní výzva k plnění a vyhotovení a zaslání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Výše uvedenou částku, tj. 1 400 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobci, a to dle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.