5 C 229/2023-46 — Okresní soud v Náchodě

1 Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 12 611,76 Kč, částky 8 908,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 16 296,65 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši v částce 5 005,08 Kč, kapitalizovaného úroku 21 006,73 Kč a smluvní pokuty 9 500 Kč. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal úvěr vrátit včetně poplatku 17 184 Kč za poskytnutí úvěru ve lhůtě stanoveném smlouvou. Právní předchůdce žalobce provedl posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný dosud zaplatil pouze 7 388,24 Kč. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. 3 Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný v souvislosti se žádostí o úvěr uvedl příjem 16 000 Kč a měsíční výdaje 4 910 Kč. Příjmy žalovaný ničím nedoložil. 4 Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 17 184 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. 5 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 1. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 2. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 3. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 5. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce sice předložil listinu, ve které žalovaná uvádí, že žalovaný má příjem 16 000 Kč měsíčně, avšak tyto skutečnosti, tedy výši příjmu žalovaného ničím věrohodným nedoložil. Neprokázal tedy, že skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, jeho právní předchůdce zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. 6. Pokud žalobce přesto poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 7. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 20 000 Kč. Žalovaný neprokázal, že vrátil více než 7 388,24 Kč. 8. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky zcela nevrátil, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil, tj. částce 12 611,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je k vrácení plnění aktivně legitimován žalobce. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zbývající část dlužné jistiny ve výši 12 611,76 Kč, představující bezdůvodné obohacení. 9. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Protože úspěch žalobce nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku, nemohl soud žalobci přiznat náhradu nákladů soudního řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.